11. května 2021

Alice, milá velice – napsal Marek Greger

Alice byla čerstvě adoptovaná dcera našich sousedů. Bylo jí dvanáct a mně asi jen o rok víc. V očích měla něco, co ostatní holky ne. Dychtila po vzrušení, které mi předávala pohledem pokaždé, když jsme se potkali. Bylo to něco, co jsem neznal. Měl jsem do té doby za sebou jen pár opravdu nevinných her na doktory v nedalekém remízku. Tohle bylo jiné. Cítil jsem, jak se v dětském těle rodí muž.
Jednoho dne přišla a odvedla mě do blízkého lesíka, který lemoval naší vesnici. Stál jsem proti ní a nedokázal uvěřit pocitům, které ve mně dokázalo vyvolat to zvídavé napětí, co se asi bude dít. 
Vnímal jsem jen, jak mám najednou vratká kolena. To se zhoršovalo v okamžiku, kdy si začala pomalu rozepínat blůzku. 
Už jen při obrysu ženského prsa jsem cítil, jak se mi točí hlava. S posledním knoflíčkem jsem stál naproti zázraku přírody. Všechna krev rázem spěchala z hlavy pryč a já se zastyděl. Jen na chvíli. Pak jsem jí začal hladit svůj první div světa a vnímal vzrušení, které jsem doposud nepoznal.
Byl to první den, kdy bylo něco víc než angličák Porsche s nápisem POLICE.

Žádné komentáře:

Okomentovat