Český jazyk se šíří a nadále je hlavním a úředním jazykem v celé této oblasti. Obchod prosperuje, vznikají nové cesty mezi severem a jihem i východem a západem. Čeští panovníci investují nejen do rozvoje vzdělávání, umění a vědy, ale i do zahraničních cest.
V V roce 1450 posílá Jiří z Poděbrad jednoho ze svých nejlepších kartografů na cestu na západ, aby objevil země dosud nepoznané. Z této cesty se Kryštof Český, zvaný Globulus, vrací s ohromným úspěchem. Nejen, že přiváží nové plodiny jako brambory či kukuřici, ale dovezl též stočlennou skupinu domorodých obyvatel, kteří mají za úkol naučit český lid svým zvykům a zkřížit své geny s těmi středoevropskými, aby vznikl národ ještě odolnější a vyspělejší. Hlavním jazykem samozřejmě zůstává čeština.
Vzhledem k velkému úspěchu a vzájemnému se zalíbení obou kultur během několika let vysílá Jiří z Poděbrad naopak českou skupinu odvážlivců směrem na západ. Bohužel je tato výprava považována za neúspěšnou, neboť se z ní nikdo nevrátil. Staletí plynula, český stát nadále prosperoval a rozvíjel se. Koncem 18. století se z dalekých cest vrátil známý český mořeplavec Mojmír Zámořský s překvapujícím zjištěním, že v zemi zvané Amerika objevil národ mluvící českou řečí, s rozvinutou kulturou po stránce zemědělství, uctívající přírodu, který nesnáší boje, ale je zastáncem míru a smírných řešení.
Kde by Přemysla Otakara II. napadlo, že díky jeho vítězství v bitvě na Moravském poli se český jazyk a české geny dostanou až přes oceán, čeština bude světovým jazykem a vznikne kultura lidí, nesnášejících války a boje.
V V roce 1450 posílá Jiří z Poděbrad jednoho ze svých nejlepších kartografů na cestu na západ, aby objevil země dosud nepoznané. Z této cesty se Kryštof Český, zvaný Globulus, vrací s ohromným úspěchem. Nejen, že přiváží nové plodiny jako brambory či kukuřici, ale dovezl též stočlennou skupinu domorodých obyvatel, kteří mají za úkol naučit český lid svým zvykům a zkřížit své geny s těmi středoevropskými, aby vznikl národ ještě odolnější a vyspělejší. Hlavním jazykem samozřejmě zůstává čeština.
Vzhledem k velkému úspěchu a vzájemnému se zalíbení obou kultur během několika let vysílá Jiří z Poděbrad naopak českou skupinu odvážlivců směrem na západ. Bohužel je tato výprava považována za neúspěšnou, neboť se z ní nikdo nevrátil. Staletí plynula, český stát nadále prosperoval a rozvíjel se. Koncem 18. století se z dalekých cest vrátil známý český mořeplavec Mojmír Zámořský s překvapujícím zjištěním, že v zemi zvané Amerika objevil národ mluvící českou řečí, s rozvinutou kulturou po stránce zemědělství, uctívající přírodu, který nesnáší boje, ale je zastáncem míru a smírných řešení.
Kde by Přemysla Otakara II. napadlo, že díky jeho vítězství v bitvě na Moravském poli se český jazyk a české geny dostanou až přes oceán, čeština bude světovým jazykem a vznikne kultura lidí, nesnášejících války a boje.
