26. dubna 2021

Co si asi myslí – napsala Julie Schillingová

Otočil ode mě pohled. Jeho čumák zamířil k oknu. Tvářil se tak ublíženě, že jsem ho vzala do náručí, i když to nechtěl. Kdy o to nežádal. Jeho tělo bylo ztuhlé a tlapkami se zabořoval do mých ramenou. Položila jsem ho a hned pelášil zpátky k pohovce. Nevím, jestli si chtěl hrát nebo spát.

Když jsem se na něho přišla podívat, měl hlavu zabořenou v pohovce a vystrkoval zadek k mamce. Bylo jasné, co chtěl. Drbat tam, kam sám si nedosáhne. Když uděláme, co chce, normálně si lehne a chce být drbán dál. Ale pokud ne, třeba když ho podrbáme na krku, bude stále držet pozici hlavou dolů.
Když jíme, rád si sedne k nám ke stolu. Chce to, co máme my, i když to pro něho není vhodné. To je mu jedno. On vidí, že něco máme, a chce to taky. Tak moc, že si stoupne na židli a packou šmejdilkou začne škrábat ty naše, aby viděl tu krásu, co máme na lžíci.
Má zvláštní zvyky. Drží hladovku, než přijde mamka z práce, a pak sní celou misku nebo i víc. Ale nejradši se odebere do ložnice, lehne si na postel a chce být ignorován. Aby se prospal do momentu, kdy se vrátí člen rodiny, který ho zajímá.