27. února 2021

ODKAZ ARNOŠTA LUSTIGA NEJEN SKRZE KURZY TVŮRČÍHO PSANÍ - napsala Anna Vocelová

„Teto, co to čteš a proč u toho pláčeš?“
„Čtu Hořkou vůni mandlí od Lustiga a je to moc smutný, víš.“
„Aha a o čem to je?“ vyzvídala jsem dále.
Co mi teta odpověděla, si nepamatuji. Bylo mi sotva osm. V hlavě mi utkvěly hlavně ty mandle a jméno Lustig. V našem městě totiž také bydlel pan Lustig, takže jsem si ve své naivitě myslela, jestli to náhodou nenapsal on. A mandle – ty jsem měla nejradši v čokoládě. Že název knihy nemá s mou oblíbenou pochutinou nic společného, jsem se dozvěděla až mnohem později.

 
Když jsem pak v lednu 2019 na svém prvním kurzu tvůrčího psaní slyšela Danou Emingerovou s láskou vyprávět o svém učiteli Arnoštu Lustigovi, seděla jsem s otevřenou pusou a uslzenýma očima. „To musel bejt borec,“ napadlo mě po několika ukázkách z knihy Živel Lustig. „Borec s pronikavě tajuplnýma očima.“
Působil na mě jako rovný chlap, který se – jak sám říkal v televizním pořadu Vzkaz Arnošta Lustiga (2008) - snažil poučit ze svých chyb – ani ne tak navenek, ale dovnitř, aby měl pocit, že žije čistě. Kromě toho mě tamtéž zaujaly i další postřehy, které by nás nejen v dnešní době mohly inspirovat a povzbudit.
Můžete objednat zde

• „Budu se řídit svým rozumem, citem a tvořit si vlastní pravidla, aniž bych byl anarchista.“
• „Nemám potřebu někomu nic předávat. Chci jen psát povídky, které imitují život tak věrně, že to v člověku probouzí touhu být lepší než horší.“
• „Co říkám svým studentům – cokoli prožijete, dobrý, špatný, krásný, hnusný, všechno je pro vás materiál… Všechno vám může být k užitku.“
• „Pokud by lidstvo bylo román a já psal jeho poslední kapitolu, končila by slovem naděje.“
Autorovy spisovatelské poučky pak Dana bravurně vtiskla do knihy Živel Lustig. Vyberu jen některé z nich.
• Literární pravda musí být víc než pravda – lidi lepší než dobří, horší než špatní.
• Popis má být konkrétní – je lepší napsat „kos zpíval na jabloni“ než „pták seděl na stromě“.
• Nedělat ze čtenářů blbce – nepsat, že něco bylo zajímavé/krásné/smutné, ale vystihnout to tak, aby to čtenář poznal sám (popsat charakter v akci).
• Důležité je přepisování, krácení - „Začněte psát co nejdřív, ať si povídku stihnete po sobě několikrát přečíst. Když příběh vymyslíte dneska, zítra ho přepíšete a pak každý den budete text cizelovat k dokonalosti… Vylepšovat by se měl tak, aby se za něj ani po 10 letech nemusel autor stydět.“
• Nevzdávat se, když se naše dílo někomu nelíbí - „Podívej, zápas s pocitem méněcennosti je všudypřítomný u každého autora. Důležité je vědět, že nejsi úplný idiot, když se ti nějaká povídka nepovede. I Hemingway stvořil některý šílený kraviny.“ 
• Nesnažit se někoho napodobovat - „Každý máme nějakou povahu a té odpovídá náš styl…“
A co říci na závěr? Možná víte, že k lekcím Arnošta Lustiga neodmyslitelně patřila i pověstná bábovka. Na prsa se mi sice jako Vendule nepodepíše, ale radost mu tam nahoru snad udělá…

Vzpomínkové setkání k 10. výročí úmrtí Arnošta Lustiga 25. února 2021 - záznam zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat