17. února 2021

Metamorfóza - napsal Oldřich Voženílek

Volali za ním. Neposlouchal.
Poslušný sice. Nevnímal.
Ve vlasech vítr, slunce, moucha.
Náhrobní vrbu rozesmál.

Louka ho pustit nemínila.
Chtěla ho jenom pro sebe.
Než ho ta zdravá dětská síla
Za živa vtáhne do nebe.

Ráda by dala mu poučení.
Ráda by dala mu do vínku.
Ráda by chránila jeho snění.
Tu milou dávnou vzpomínku.

Přemítající nad housenkou.
Jak příroda se nemýlí.
V kuklu ji změní nití tenkou.
A v nádhernou krásu motýlí.

Potká ji. Nelze pochybovat.
Každý to jednou zakusí.
Nedá se před tím někde schovat?
Otázku stále kladu si.

Vidí ji. Dospěl. Vidí jasně.
Vidí tu krásu motýlí.
Odmítá potravu. Píše básně.
Snad pochybnosti rozptýlí.

Starý je. Moudrý. Vlídná změna.
Život se chová zázračně.
Chytrému napoví, že jen žena.
Proměnu umí opačně.

(13.02.2021)


Žádné komentáře:

Okomentovat