9. ledna 2021

Vyznání a přání - napsal Zdeněk Hart

„Má mě rád, nemá mě rád…?“ pamatujete si, milé dámy, na tu dětskou říkanku, při které jste trhaly okvětní lístky kopretiny? 
A když vyšlo „Nemá mě rád“, tak jste vzaly jinou kopretinu a znovu jste trhaly, až vyšlo „Má mě rád“?

Nikdo nechce být nemilován, nepotřebný, a i když je mezi tou říkankou, kdy jste jí poprvé říkaly, rozdíl možná padesát, šedesát let, tak i dnes chcete, aby vás měl někdo rád a říkal vám to. Vidíte, tady je důkaz, že je jedno, jestli je vám deset nebo šedesát, sedmdesát, osmdesát let. 
Celý život si člověk přeje být milován, chce, aby ho měl někdo rád. A proto se taky říká, že v lásce nezáleží na věku, což je pravda pravdoucí. Život bez lásky to není život „na plný plyn“. A je jedno, koho máte rád. Pejsky, kočky, ženy, muže, zvířata, kostely, Boha, kytky, stromy, přírodu, prostě láska v životě být musí.
Nebojte se druhého člověka pozdravit, usmát se na něj. Lidé takto oslovení se budou cítit lépe a budou ten úsměv přenášet dál. Nebojte se dát najevo, že je vám někdo sympatický, milý. Zkuste tyto malé kapičky naděje a úsměvná štěstíčka rozdávat mezi lidi. Možná, že se za čas něco změní. Možná, že si lidé budou bližší, budou na sebe milejší, hodnější a ohleduplnější.
Vždyť život je krásný a stojí zato zkusit něco udělat, změnit, odpouštět, přestat se hádat. Možná, že lidé začnou žít jinak a včas pochopí, že život je krátký na to, abychom si jej kazili a ničili.

Žádné komentáře:

Okomentovat