24. prosince 2020

Ježíš a Esejci - napsala Zdena Součková

Leonardo da Vinci (Wikipedie)
„No jasně, že jsem je znala. Bydleli jsme v Nazaretu kousek od nich. Byla jsem jen o něco mladší než Marie. Tenkrát jsem vůbec neměla šajnu, že se děje něco výjimečnýho. To mi až v dospělosti vykládal dědeček. Znal se totiž tenkrát s jedním Esejcem, a od toho se to všechno dozvěděl. Musel mu slíbit, že to nikdy nikomu neprozradí.  Dědeček ale věděl, že pravda by měla vyjít najevo. A tak já ten příběh vykládám i svým vnoučatům. A ty to budou zase vykládat svým vnoučatům, a tak to půjde na věky. Dneska už samozřejmě nikdo neví, jak to tenkrát doopravdy bylo, berou to jako pohádku. Každej si to může přebrat po svým. 
Tenkrát tady už dlouho vládli Římani a naše židovské rody byly rozhádané. Esejci po několik generací hlásali příchod spasitele, ale ten stále nepřicházel. Muselo se něco stát.
Jáchym, Mariin táta umřel brzo po jejím narození, a tak ji její matka Anna dala na výchovu do chrámu. Když se vrátila zpátky, to nám bylo asi třináct, byla už těhotná. Ale vzal si ji za ženu místní tesař Josef, starej pán, ale byl moc hodnej. 
Začalo se vykládat, že na Marii sestoupil duch svatý, že je ještě panna, a že se konečně narodí ten spasitel. Jeho příchod prý ukáže hvězda na východě. To všechno roztrubovali ti Esejci. Pak začal Augustus, tehdejší správce, dělat sčítání lidu. To byla velká akce. Josef musel odcestovat do Betléma a Marii vzal s sebou. A tam se taky malý Ježíš narodil. Králem Judska byl tenkrát Herodes Veliký. Když za ním přišli ti tři učenci z východu a sháněli se po Mesiášovi, co se měl zrovna narodit, nechal ze strachu vraždit nemluvňata po celým království. 
Josef s rodinou utekl do Egypta. 
Pamatuju si, když se po 12 letech vrátili domů, to už jsem měla taky svoje děti. To víte, Ježíš byl, jako všichni kluci, tak trošku neposeda, vymýšlel všelijaké lotroviny. Ale byl moc chytrej a kolikrát debatoval v chámu s učenci jako dospělej. 
 A teď právě se do toho zase zamotali ti Esejci. Vzali ho do učení, snad prý byli nějakou dobu i v Indii. Učili ho medicínu, alchymii a bůhví jaký ještě kouzla. Plán měli takovej, že ho představí všem dvanácti židovským rodům jako Mesiáše. On jim bude přednášet a kázat, mezitím udělá sem tam nějakej zázrak. A lid bude zase jednotnej, pod vedením svýho spasitele.
Dlouho jsme o něm neslyšeli. Jen občas některej z obchodníků dovezl zprávy, co se kde doslechl. To už mu pak muselo bejt kolem třicítky, když se vrátil domů. Byl z něho takovej vážnej muž. Kvůli té své víře měl nakonec spory se všema. Když se ho ptali, jak se modlí, odpovídal:
„Vy o něco prosíte. Chcete, aby Bůh vyplnil vaše přání, leč Bůh nemůže vyplnit nic než to, v co napnete vlastní síly. A nezapomeňte - prosíte Boha, kterým jste naplněni stejně jako já. Není nic, co by bylo mimo vás, co není současně ve vás. Toto jsem vám přišel říci. Boží království je ve vás. Nosíte ho v sobě širým světem. Kamkoliv zamíří vaše kroky, jde Bůh ve vás s vámi. Nikdy vás neopustí, pokud neopustíte vy jeho a opustit ho můžete pouze ve svých myšlenkách."
Já jsem tomu teda moc nerozuměla. Věřila jsem stejně jako moji rodiče a jejich rodiče. Ale přidávali se k němu další a nechávali se pokřtít ve vodě. Ježíš si vybral z každýho z dvanácti rodů jednoho učedníka. Doba byla nebezpečná, takže oni ho taky chránili. Odpůrců měl hodně, asi víc, jak příznivců. Stěžovali si na něho u Piláta. Ten nakonec svolil, že ho nechá ukřižovat.
Podplatili Jidáše, aby ho vojákům ukázal. Ale dědeček říkal, že to byl právě plán těch Esejců. Jidáš ho musel ukázat, protože vojáci ho neznali. A podplatili taky vojáky, aby ho ukřižovali jen naoko, aby jako mohl vstát z mrtvých. 
Druhej den ho z kříže sundali a pohřbili v jeskyni. Jeho manželka, to byla Marie z Magdaly, moc plakala. Byla u toho i jeho máma, až do večera seděly v jeskyni a oplakávaly ho. Večer jeskyni zavalily kamenem. Ráno ji pak našly prázdnou. Vyvolalo to velkej poprask, že Ježíš vstal z mrtvých. 
Ukázal se pak prý ještě těm svým učedníkům, aby věděli, že žije. Ale já už jsem ho, ani jeho ženu, pak nikdy neviděla. A jestli pořád ještě žije? Bůh ví….“

Žádné komentáře:

Okomentovat