Takže za a) kde se tam vzala?
Na kafi už jsem nebyla, ani nepamatuju. Nehledě na to, že sušenku vždycky zbaštím hned na místě. Jednak ke kafi patří něco malýho sladkýho a druhak v kabelce by nepřežila transport. Aspoň ne v původním stavu. Zcela jistě by podlehla nátlaku mého deníčku, tak jak mu podléhám já. Někdy ráda, někdy nerada. Zapisuju si tam totiž všechny schůzky a povinnosti na daný den. A když ne deníčku, moje šminkovací kabelka je taky čím dál objemnějš a těžší. Dorazila by ji jistě peněženka, sice většinou poloprázdná, ale svoji váhu taky má.
Dále za b) když už bych ji nějakým zázrakem dopravila domů, proč bych si ji dávala do postele?
Kabelku nechávám zásadně sedět v kuchyni na židli, případně na křesle v obýváku. Protože podle toho, jak se chováš ke své kabelce, tak si vážíš sama sebe.
Za c) třetí hodina úporného přemýšlení a záhada zůstává dále nevyřešená.
Ráda bych se nyní uchýlila k mým oblíbeným úvahám o kvantové fyzice. Nahlas nesmím, zakázal mi to kamarád, který tomu opravdu trošku rozumí. Nadšeně jsem ho jednou zasvětila do svých teorií o kvantovém fungování světa. Chvíli opravdu poslouchal, pak se ale výraz jeho tváře začal měnit. Z původního zájmu přešel do překvapení, které záhy převálcovalo nefalšované zděšení. Trošku, ale opravdu jenom trošku jsme se pak pohádali. Když se mu podařilo mě uklidnit, tak mě prosil, ať už o tom nikdy s nikým nemluvím. Teda kromě mých kamarádek, samozřejmě. Do toho mě nikdo kecat nebude. A navíc, holky jsou v tomto ohledu daleko tolerantnější. Nejen, že všechny uznaly, že mám pravdu, ale dokonce některé vyjádřily obdiv nad mou odvahou se do tak těžkého tématu obec pouštět. Já teda vím svý, a to mě nikdo nevezme.
Jednou dávali v televizi takovej seriál BBC, kde se zabývali „nadpřirozenými jevy" jako je chození po žhavým uhlí, věštění, intuice a podobně. Zcela jasně tam vysvětlovali tehdy známé jevy z kvantové fyziky, a z toho doteď čerpám. Samozřejmě, že čtu všechno, co se mi dostane pod ruku, a jsem schopná to dočíst, aniž bych si připadala jako debil. Takže teď už vím, že každá myšlenka má svoji energii, různě se přemisťuje, a dokonce se může i nějak zhmotnit. Tady to je zrovna pasáž, které zatím moc nerozumím. A po dnešku ještě míň. Kdybych si přála, aby se mi něco zhmotnilo v posteli, byla by to zrovna sušenka? Začínám mít pochybnosti...ubírá se věda vůbec správným směrem?
Jednou dávali v televizi takovej seriál BBC, kde se zabývali „nadpřirozenými jevy" jako je chození po žhavým uhlí, věštění, intuice a podobně. Zcela jasně tam vysvětlovali tehdy známé jevy z kvantové fyziky, a z toho doteď čerpám. Samozřejmě, že čtu všechno, co se mi dostane pod ruku, a jsem schopná to dočíst, aniž bych si připadala jako debil. Takže teď už vím, že každá myšlenka má svoji energii, různě se přemisťuje, a dokonce se může i nějak zhmotnit. Tady to je zrovna pasáž, které zatím moc nerozumím. A po dnešku ještě míň. Kdybych si přála, aby se mi něco zhmotnilo v posteli, byla by to zrovna sušenka? Začínám mít pochybnosti...ubírá se věda vůbec správným směrem?
