7. října 2020

Ptáček přiletí ve středu - napsala Klára Dvořáková

„Jsi skvělá! Miluju tě,“ vydechne Eduard a svalí se na postel.
Dianě zazáří oči. Tohle si tolik přála slyšet! Je to ta nejkrásnější část jejich milování. „Já tebe taky,“ zavrní a schoulí se Eduardovi na rameno.
Eduard ji chlácholivě pohladí po vlasech, ale tím jejich intimní chvilka končí. Eduard se začne rozhlížet, kde nechal kalhoty, košili a spodní prádlo.
Diana už to zná, a tak rychle vyskočí, oblékne si saténový župánek, který více ukazuje, než skrývá, a zeptá se: „Nedal by sis něco k jídlu? Udělala jsem ti španěláky, co máš rád…“
„Vždyť víš, že nemám čas. Musím zpátky do práce…“

„A nemám ti je zabalit do krabičky? Mohl by sis je ohřát...“ Diana si moc přeje, aby se u ní někdy najedl a prodloužil tak iluzi, že jsou normální pár.
„A kde asi?“
„No v práci. Určitě tam máte mikrovlnku,“ nechápe Diana. „Nebo tu mám ještě míša řezy. Ke kafíčku…“
Eduard je netrpělivý: „Já vím, že to myslíš dobře, ale já fakt nestíhám a musím jet. Už jsem měl být v autě.“
Diana si sedne na židli a přitáhne kolena k bradě. Je jí do pláče. Tolik se na Edu těšila. Uklidila celý byt, navařila, napekla, sehnala hlídání pro děti, celá se oholila, koupila si novou košilku a silně se nalíčila. Přesně tak, jak to má Eda rád…
„Proč vždycky musíš tak rychle pryč?“
„Schválně, zamysli se. Je středa dopoledne a já chodím do práce. Teď právě mám být na cestě na poradu.“ Jeho slova koušou jako vojenská deka.
„A nešlo to zrušit? Nebo posunout…“
„Moc dobře víš, že nešlo…“
Diana smutně kývne. Tyhle konce jejich schůzek nesnáší. Týden se těší, připravuje, gruntuje, vaří a pak přijde rozloučení. A pak zase sedm dlouhých dnů čekání. „A proč si to nikdy nezařídíš na dýl?“
„Nejsem kouzelník, Dinko. Jsem rád, že zvládnu alespoň tohle.“
„Ani kytku mi nepřineseš…“
„To bych tu byl ještě míň, když budu shánět nějaký lupení. A dostala jsi ode mě růži,“ Eduard ukáže na vázičku vedle televize. Je v ní chemicky zakonzervovaný květ, který už celé týdny vypadá jako živý.
„Ta byla k narozeninám. Má mi vydržet navždycky?“
„Tak to snad nebude nutný. Já se polepším,“ zamumlá Eda, vezme Dianu do náručí a dá jí pusu. Sjede jí rukou po krku až na prso a stiskne. Už kvůli těm kozám to zkusí.
Diana se odtáhne, „to jsi celej ty. Umíš jenom slibovat. Kdy spolu půjdeme na večeři? A do kina?“
„Brzo, neboj! Mám to naplánovaný.“
„Kecáš! Že ty se za mě stydíš?“
„Za takovou krasavici? Jak tě to napadlo?“ Eduard už chce vypadnout. Právě se oblékl a teď neklidně postává u postele. Tentokrát se Diana s výčitkami neobvykle rozjela.
„Nikdy mě nikam nevezmeš. Vždycky to jen slíbíš a pak nesplníš. Pokaždý přijedeš na dvě hodiny, akorát se pomilujeme a ty hned vypadneš. Ani se nenajíš. Proč já to, kráva, vůbec vařím?“ Diana se rozbrečí.
Jestli Eduard něco nesnáší, tak ženské slzy. To mu snad dělá schválně! „Nebul! Věděla jsi, že jsem ženatý. Že to se mnou bude těžký…“
Ale Diana ho neposlouchá. Poodejde do kuchyně. Hlasitě se vysmrká, vezme do ruky papiňák a naleje celý jeho obsah do dřezu.
„Tak to jsi snad nemusela, ne?“
„A co s tím budu jako dělat?“ zavřeští ona.
„Jsi to mohla sníst s dětma…“
„Ty to nejí! Vařila jsem je jen kvůli tobě!“ Diana vezme jednoho ptáčka, co zůstal ležet na dně dřezu do dlaně a má hroznou chuť s ním mrštit po Eduardovi. Svírá ještě teplou rolku v dlani, slyší hlasitý tlukot svého srdce a zhluboka oddechuje. „Proč mi to děláš?!“ Diana se sesune se na židli. Omáčka jí kape na bílý župánek a celé její tělo se třese vzlyky.
Eda se bázlivě přiblíží: „Ale, no tak…, Di… Já tě miluju. Na tenhle den se vždycky celý týden těším. Jen na tenhle. Je to takový moje světlo na konci tunelu. Ale oba máme děti. Já nemůžu jen tak odejít od těch svých a začít žít s tebou a tvými dětmi. Jak bych se těm svým podíval do očí? Táta, co zdrhnul, a na ně se vykašlal. Musíme to vydržet, i když to bolí.“ Eduard se přisune ještě kousek k Dianě a opatrně ji pohladí po vlasech. „Tak já už vážně musím jít. Promiň.“
„A nemohl bys mě alespoň obejmout?“
„Ale jo, mohl,“ připustí neochotně Eda. Přitáhne si ji opatrně do náručí. Pohladí ji po zádech, pak ji poplácá jak parťáka z fotbalu a odchází do předsíně. „Tak příští týden? Pojedu zase kontrolovat sklady…“
„Příští týden,“ zopakuje smutně Diana. Z předsíně uslyší bouchnutí dveří. Podívá se na svoji ruku špinavou od omáčky. Španělský ptáček už v ní není. Zmizel v Edově kapse saka.
Pokud ale čekala, že ptáčka najde Eduardova žena, má smůlu. Eda totiž žádnou manželku nemá. Je to jen krycí historka na seznamce.
Španělského ptáčka v jeho kapse objeví ještě ten večer zahraniční studentka medicíny Esia, která ještě nikdy nic podobného neviděla. Naprosto nechápe, proč má její milenec v kapse kus hovězího obmotaného provázkem a v něm okurku, uzeninu a vejce.
Eda jí však pohotově vysvětlí, že je to obětina bohům. Rolku teatrálně políbí a vyhodí maso z okna… Pak se s kakaovou kráskou pomiluje. Má to až mystický náboj. Je to zase úplně jiné než s Dianou nebo Bárou, Alenou či Ivou. Eda by přísahal, že v extázi slyší bubny šamanů z džungle. Je to jeho další důvod, proč se těšit na středu. A téhle ani nemusí říkat, že ji miluje.




Další povídky této autorky najdete na blogu Olívie Úžasné.

Žádné komentáře:

Okomentovat