7. října 2020

Meditace - napsal Oldřich Voženílek

Polámej to ve dvou rovinách
Moje bystrá mimoběžko
Slzám smutku v mlžných krajinách
Dá se věřit jenom těžko

Chraň si všechna nitra zákoutí
Bují ať a nebo hynou
Neukazuj že tě zarmoutí
Jak se plní starou špínou



Že se někdy v sobě nevyznám
Že se jednou neprobudím
Že se nikdy bohu nepřiznám
Proč ho škodolibě prudím

Minulostí můžeš obelhat
Každého kdo nezešílel
Taky křivou přísahou se smát
Přítomnosti potměšilé

Nevytvářím plány náhradní
Nerozplétám banality
Nenaslouchám hlasům poradním
Zatažený do ulity

Že se někdy v sobě nevyznám
Že se jednou neprobudím
Že se nikdy bohu nepřiznám
Proč ho škodolibě prudím

Moje láska byla velká a ty maličká
Tady nedovolil osud žádnou změnu
Všechny vzácné vůně barvy tóny při svíčkách
Chtěly působivou renesanční scénu

Vidím jak mi tančí tvoje ryzí důvěra
Proti unaveným očím beze studu
Jak to z bolavé a smutné duše vyvěrá
Která lásku dávno vnímá jako nudu

Žádné komentáře:

Okomentovat