Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí.
Co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty. Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá.“
(Marek Eben)
Dítě, narozené za dne, se podobá otci, narozené v noci, matce.
(Japonské přísloví)
Umění naslouchat dětem nespočívá v úsilí vytáhnout z nich, co chceme vědět, ale vnímat, když nám chtějí něco říct.
(Dana Emingerová)
V cloveku zustava detska vira, ze rodice jsou ti nejsilnejsi a vubec nejlepsi, a jsou tu naveky ... a ona to neni pravda ... jak rikava zdenek sverak: zivot je spatne napsanej scenar ... ma definice rozchechtala nasi vnucku: zivot je pohlavne prenasena choroba s fatalnimi dusledky...
(Petr Adler)
Jedno z nejkrásnějších pojednání o dětech napsal libanonský spisovatel Chalíl Džibrán v knize Prorok. Může Vám být inspirací...
