jenže ne cizí ale svojí,
do prázdných důlků zírám,
cítím, že se hrozně bojí.
V němém úžasu jí čelist padá
já jí sbírám a nasazuji zpět,
tak prastará a přesto mladá
chová v sobě celý svět.
Svíce tančí plamenné tango
a vlk v rohu podřimuje
sní nespoutaně jak Django
realitu a fantazii kombinuje.
Lebce slzy stékají po skráních
holá kost vibruje panikou
myšlenky uhánějí jak na sáních
zaniklou krajinou, tajemnou antikou.
