5. srpna 2020

Háňa a Amorův šíp - napsal Marek Greger

Bylo parné léto roku 2008 a mně právě začala dovolená. Vyrazil jsem na Jich Čech, abych pozdravil svého letitého kamaráda. Toho času bydlel v Českém Krumlově a protože mě opravdu dobře znal a chtěl mi udělat radost, vzal mě ochutnat místní specialitu, Mouřenína.
Bylo to v čase hluboko před Trdelníkem a záplavou čínských turistů. Městem se nesla romantika s nejhutnější atmosférou genius loci, které jsem kdy zažil.
Vešli jsme na zápraží penzionu Belarie a usadili se na skromné zahrádce krčící se v podhradí zámku. Velkorysý pohled na historií opředené místo bylo dech beroucí, ale jen částečně. Poslední zbytek dechu mi sebrala dívka, která nám ke stolečku přinesla jídelní lístek.
Její pomněnkové oči, v nichž se se zrcadlila navždy usídlená pokora, byly tím, co dokázalo zhasnout vše kolem.

Genius loci se vypařil jako voda v parném létě a mnou proletěl Amorův šíp s rychlostí touhy, která se ve mně právě zrodila. A tak než jsem stačil poprvé mrknout, bylo mé srdce zalité láskou jako nikdy předtím.
Ona dívka se na mě podívala a viděla, jak jsem v okamžiku ztratil všechna slova. Přesto jsme mezi sebou v pohledech doslova křičeli dialog o lásce. Srdce mi bušilo jako bych zrovna šel do schodů zámecké věže, kde se ona doposud schovávala jako ta nejkrásnější dívka mého života.
Ano, ten večer jsem ochutnal Mouřenína a musím uznat, byl skvělý. Nikdy by mě ale nenapadlo, že ona touha jít za sladkým mě dovede k tomu v životě nejsladšímu, lásce.
Při každém slově, které tu pokládám na papír cítím, jak strašně sladké tohle je. Možná to působí, jakoby byl samotný papír ulepený od medu a celé té přeslazenosti, ale některé příběhy tak prostě působí. A jak dopadl ten můj?
Dívku jménem Hanička jsem po velkém osmělení se oslovil a svou celou dovolenou strávil neplánovaně na onom penzionu. Byl jsem tak plný lásky a chtěl se o to dělit s tou, která ji ve mně zrodila.
Po čtrnácti dnech strávených na penzionu, kde jsem si každý den, každou hodinu těžce vyšlapával cestu důvěry, jsem odjel z dovolené jako Haničky přítel.
Následující měsíce jsem plul v blaženosti.
Ne každý příběh však končí happy endem, a tak místo předchozího cukru přišlo po roce do rány trochu soli. Ale to už je jiný příběh.
Ten nejsilnější zážitek však bylo ono setkání, které zanechalo v mé duši a srdci ty nejkrásnější vzpomínky, za které sdílím svou vděčnost.

Žádné komentáře:

Okomentovat