11. dubna 2020

Moje babička – napsala Kristina Nol

Ilustrace: Kristina Nol
Mám dvě matky. To ale neznamená, že jsem vyrostla v nějaké netradiční rodině.
Mluvím o své jediné drahé babičce – matce mojí mámy. Ona se o mě starala více a po většinu času jsem u ní i bydlela; proto vždycky říká: „Je to moje mladší třetí dcera.“ A já s ní ráda souhlasím.
Babička mě vždycky uchvacuje a inspiruje svou pracovitostí. Umí úplně všechno, a co neumí, tomu se rychle naučí. Celé léto tráví na zahradě, v zimě něco šije nebo háčkuje, případně udělá částečnou renovaci domu: začne štukovat, tmelit a malovat stěny nebo strop, lepit nové tapety nebo ještě něco podobného.

Jak jsem říkala, moje babička umí naprosto všechno… Právě teď je na návštěvě u své sestry v Rusku, a víte co? Rekonstruuje tam její dům! Povídala mi, jak zrovna dělá špalety kolem oken.
Babičku nic nevystraší. Nebojí se ani neznalosti jazyka. Když jsme letěli do Německa, chtěla se zeptat vedle sedícího staršího pána, kolik je hodin. Nehleděla na to, že já umím německy aspoň trochu; rozhodla se vyřešit všechno sama. Vzala pána za ruku a začala ťukat na jeho náramkové hodinky. Pak spolu ještě o něčem mluvili a jemu vůbec nevadilo, že on mluví německy a ona rusky… Jsem na svou milou babičku moc pyšná a chci být jako ona: aktivní, pracovitá, chytrá, smělá a laskavá.

Žádné komentáře:

Okomentovat