Huňáč - napsal Adam Fábik

Ilustrace Adam Fábik

"Brum," zachrochtá si slastně medvěd, jenž leží vedle mě a s velkou námahou si mě přitiskne blíže k sobě. Jeho štětinatá srst mi zadráždí tváře tak těsně. Jsem k němu přilepený. Medvídek líně dýchá a s každým nádechem ke mně přivane teplá vůně jeho dechu.
Teploučký smrádek mi polechtá nosní dírky a já už vím, co méďa večeřel, lososa.
Pomalu se zvednu a pohlédnu na mého huňatého přítele. Má na tlamě ještě zaschlé lososí maso. Pomalu, něžně k němu přistoupím a lehce do něj dloubnu.
Huňáč si hluboce zabrumlá, až se mi z toho zatřesou ušní bubínky.
"Je čas vstávat ospalče," zasměji se a medvídek se jako kouzlem probudí.
Teď můžeme konečně začít náš den...