25. března 2020

Hra na cello – napsala Gabriela Farkašová

Držím ho za krk a blížím se k rozvrzané židli. Předkloním se a nahmatám chladný kovový kroužek. Povolím ho a můžu začít. Prsty mi sjíždí dolů a nahoru. Občas někde přimáčknu a cítím, jak se chvěješ.
Užívám si tvůj hlas ve všech polohách, krásně souzníme. Řežeš mě do bříšek prstů, ale i přes tu zesilující bolest nepřestávám hrát. Pod mou rukou si se natolik zahřál, že okolo sebe roznášíš hořkou chuť kovu. Ta se mi usadila až na jazyku. V tu chvíli začnu vnímat i nádhernou vůni dřeva. Mám pocit, jako bychom spolu seděli v lese pod starým javorem.
Tančíme spolu do rytmu, na tebe dopadají paprsky světla, které tě udělají naprosto neodolatelným. Oranžová, hnědá, žlutá, zlatá, točí se všude kolem nás. Stáváme se jedním a naše tóny jsou ty nejkrásnější polibky not.