9. února 2020

Horko na severu - napsal Libor Frank

„No já myslím, že ten můj loďák se dovnitř do letadla prostě nevejde,“ pochyboval Cyril před naší společnou cestovatelskou premiérou.
Teprve když jsem se vysvětlováním dostal až k přepážce, kde se kufr na letišti odevzdává, pochopil jsem, že poletí poprvé. Vůbec jel na takovou cestu poprvé. Rychle se však spolehl na moje zkušenosti a začal mi stoprocentně důvěřovat.
V zasněžené dědince zimního Laponska nás přivítalo několik houževnatých místních obyvatel. S úsměvem na zmrzlých tvářích poskytovali servis akčním turistům, jakými jsme právě teď byli my. Pár roztroušených srubů po okolí, vysoko za Polárním kruhem, švédské jméno místa se dalo jen stěží vyslovit. Přes den ani živáčka, tady už nedávají dobrou noc ani lišky…
„Cyrile, ke Skandinávii patří sauna, jako k sobovi paroží. Roztápějí to jednou týdně a to je právě dneska!“ agitoval jsem kamaráda na večerní společenskou událost.

Po několika ledových dnech adrenalinu se psím spřežením, rybaření na zamrzlé řece a prohánění sněžných skůtrů jsem si chtěl vyhřát kosti.
Cyril, cestovatel začátečník, vždycky všechny moje návrhy přijal. V roztopeném dřevěném domečku se zřejmě sešlo veškeré obyvatelstvo, povídání při pocení je tady jednou z mála příležitostí k setkání.
„Tak to ani za nic!“ protestoval v horku Cyril, když jsem ho přesvědčoval, že ideální zchlazení místní provádí vyběhnutím ze sauny rovnou do sněhu.
„Vždyť je tady silnice! Zbláznil jsi se?“ vedl můj spolupotící neoblomně svou.
„Tady už od podzimu nic nejelo. Viděl jsi toho sněhu?“ tlačil jsem ho k mimořádnému zážitku.
„Tři, dva, jedna, jdeme!“ nakonec jsem ho vyprovokoval.
Z rozhicované boudy jsme vyletěli ven a letmým obloukem hupsli do nejbližší závěje. V minus 30 následovala malá smrt. Mysl ztuhla a rozpálená těla se začala propadat do navátého sněhu, koukali nám jenom červené zadnice.
V tu chvíli se řidiči zřejmě jediného vozidla v okruhu 20 kilometrů musel naskytnout neopakovatelný pohled. Zřejmě už od podzimu čekal za zatáčkou…
Viking za volantem na dlouhou dobu zastavil a rozsvítil přídavná světla.
Jeho estetické cítění bylo dvěma sedacími ústrojími severských paviánů zřejmě pohoršeno natolik, že se na sloupu u místa činu objevila následující den cedule s novým zákonem vesnice: „DON’T JUMP NAKED INTO THE SNOW!“ ( Neskákejte nazí do sněhu!)

Žádné komentáře:

Okomentovat