31. prosince 2019

Vzácný nástroj - napsal Libor Frank

„Na zdraví! Šťastný nový rok 1987!“
„Tobě taky!“
„Ať se ti všechno daří!“
Cinkání skleniček, smích, hymna z rádia. Pod nohama křupe sníh, deset pod nulou nás rychle zahání zpátky k roztopeném krbu. Silvestrovská párty v Jizerských horách. Jakubovi rodiče zmizeli a velkoryse nám nechali k dispozici chalupu. Víno teče proudem.
„Nech už tu kytaru, říkal jsi, že ses učil na housle!“ podává mi Jakub starý černý ošoupaný futrál.
Otevírám zaprášené víko a v alkoholovém opojení postrádám jakoukoliv úctu k instrumentu s nádhernou patinou. Napínám žíně smyčce, ladím a jdu do toho.
Co jste hasiči... a Na Pankráci...“ hulákáme za chvilku jeden přes druhého. Je třeba přitlačit na pilu, tedy spíše na housle. Mejdan až do svítání…
Na Nový rok odpoledne se mátoříme, počítáme ztráty a nálezy. Odneslo to nějaké sklo, politý koberec, roztržená krajková dečka a taky …. HOUSLE!
„To bude průser, naši mě zabijou!“ vybalí na mě Jakub. „Je to vzácný italský nástroj s vysokou historickou hodnotou! V naší rodině se to dědí z generace na generaci!“ dramatizuje situaci a demonstrativně předvádí, jak uvnitř houslí něco chrastí.
„Je to duše, padlá duše,“ vysvětluju mu, jakou funkci má uvnitř houslí tenhle dřevěný špalíček. „Housle bez duše nejsou ještě úplně ztracený,“ dodávám pro odlehčení dusné atmosféry.
„A tady je to prasklý!!!“ vyvádí mě znovu Jakub z částečného optimismu. Rychle vystřízlivím a začínám uvažovat, na které brigádě se dají vydělat největší peníze.

* * *

„Dobrý den, co mi nesete?“ řekne bodrý houslař, když na začátku ledna vstoupím do jeho dílny v Praze.
„Potřeboval bych opravit housle, stala se taková malá nehoda. Řeknete mi co by to asi mohlo stát?“
„Tak ukaž,“ otevírá pouzdro se sametovým polstrováním. Dlouho, dlouho prohlíží s vážným pohledem rodinnou památku ze všech stran.
„Tyhle housle…. mají hodnotu…“
Našponovaný očekávám krutý ortel z jeho rtů.
„PĚT KORUN!!!“ začne se smát.  „Po nich už existujou jenom plechový! Sbal si to a upaluj, to neopravuju!!!“
Vypotácel jsem se ven a pomyslel si, že některá ocenění mají váhu prezidentské milosti.