Vánoční poselství - napsala Zdena Součková

Pod skříní je zase prach,

z kuchyně se šíří pach.

Za křeslem se něco válí,

šmarjá, vánočka se pálí.

Sváteční přípravy nemají chybu,

kocouři ve vaně porcují rybu.

Kokosky mi ztvrdly,

krém pro změnu teče,
to se mi to letos nějak špatně peče.
Prej stačí říct „Budiž světlo“,

někde jsem to slyšela,

Tak proč musím šmrdlat okna,

abych doma viděla.

Alena – to je jméno mojí sestry,

sborník výmluv má vždy pestrý.

Uklízení jí moc nejde,

bolest zad čeká až přejde.

Nebo zase kočka zlobí,

velký binec v bytě zrobí.

Kdo si s kočkou neví rady,

může si pochovat hady.

Martin nechal koně v stáji,

se sněhem jsme zase v háji.

Na vánoce nemít bílo,

to by se jí nelíbilo.

Primalexu kýbl táhne,

po válečku hbitě sáhne.

Došlo taky na štětec,

tak se rodí umělec.

Takže letos při návštěvě
v bytě sestry Aleny,
údivem mi spadly brýle
do výstřihu haleny.
Smítko není vidět
ani pod sklem lupy,
kočky asi přestaly

strachem pouštět chlupy.

Důchodce má akcí stále dost,
jak je v rozběhu,
stíhá i domácnost.
Po strachu ze stáří
je tedy veta,
stát se vzornou hospodyní

– to je moje meta.

Neseme vám noviny,
z Makra, Lídlu, Tesca,
sleva o dvě koruny,
ale jenom dneska.
Obchodem zní koledy,

vytřeštěné pohledy.

Davem cloumaj emoce,

přejem šťastné vánoce...

Zdena a Alena