24. prosince 2019

Vánoce z více úhlů pohledu - napsala Renata Pernegrová

Snad každé dítě miluje Vánoce, protože já neznám takové, které nemá již v listopadu kompletní seznam dárků pro Ježíška. Méně krásné období je to ovšem pro rodiče a  - jak mi jistě dají za pravdu všichni mí vrstevníci - také pro starší sourozence těch malých dítek, které se již nemůžou dočkat a nemají stání. Ráda bych vám představila rodinu Vrchcálkových, která se skládá ze čtyř členů: tatínka Pavla pracujícího jako finanční poradce v bance, maminky Milady zaměstnané jako učitelka v mateřské školce a jejich dvou dětí, čtrnáctiletého Ondry a osmileté Elišky.
Bydlí v panelákovém domě v Rokycanech a žijí běžný život. Každý z nich vás v tomto textu provede svými pocity z Vánoc a Štědrého dne.
Vánoční světélka vídám po celém městě už od konce října, nahradila halloweenské dýně. Nerozumím tomu, proč dříve lidé zdobili stromečky jablky a perníky a i přesto, že pod nimi našli jen jeden balíček, byli šťastni. Nynější stromky jsou kýčovité, lidé je schválně staví k oknu, aby se jimi pochlubili. Kdyby někdo chtěl spočítat, kolik peněz se utratí za tu hromadu zabalených mobilů, tabletů, triček, která má každý druhý u nás ve městě, nebo drahých šperků či kabelek, nikdy by se nedopočítal.
To Pavel ostatně věděl nejlépe, protože od začátku listopadu mívali v bance nával lidí, kteří se samozřejmě chtěli poradit, jakou nejvýhodnější půjčku  na dárky pro své dětičky, manželky a manžely mají podepsat a tím se upsat k několikaměsíčnímu břemenu. On ale nemusel. Každému ze svých blízkých koupí jeden, maximálně dva finančně dostupné dárky, kterými se snaží udělat radost. Miládce koupil loni dva čističe do koupelny, čímž samozřejmě nechtěl naznačit, že by měla umýt spáry mezi dlaždicemi. Ale z jakéhosi důvodu  z nich jeho žena příliš nadšená nebyla. Elišce a Ondrovi jsem koupil vánoční teplé ponožky a abych jim přiblížil svou práci,  pořídil jsem taky dvakrát sadu papírových kopií bankovek. Kupodivu jsem je nikdy potom neviděl si s nimi hrát. O kapra se naštěstí stará Miládka stejně jako o veškerou výzdobu, večeři a cukroví. Mám ale pocit, že ji ti moc nebaví, a proto jsem loni objednal krabici cukroví na zakázku a koupil již opracovaného kapra i hotový salát. Stálo to trochu peněz, ale co bych pro svoji ženu neudělal! Jediný dárek, který se mi příliš nevydařil, byl pro moji tchyni: v drogerii jsem objevil ve výprodeji vonnou svíčku, která měla eliminovat pach tabáku. A když jsem uviděl její trpký pohled po rozbalení dárku, uvědomil jsem si, že ona nekouří…kouřil můj již zesnulý tchán. Pro svoji matku jsem vybral svíčku, ale na jmenovku jsem nadepsal  „Na hrob“. Nevím, proč měla celý večer skelný pohled a nemluvila, když jsem jí dal pro tátu, kam tak často chodí…
Vánoce naprosto zbožňuji! Již od konce října s dětmi vyrábím nejrůznější ozdoby a přáníčka, nacvičuji s nimi vánoční besídku pro rodiče a zdobím s nimi stromeček a okna naší školky. Vždy si dávám záležet na výběru dárků pro celou svou rodinu. Miluji vánoční atmosféru stejně jako pečení cukroví a přípravu štědrovečerní večeře.  Nesmím však své nadšení dávat tolik najevo, aby si o mně děti ani Pavel nemysleli, že jsem jako malé dítě. O Vánocích si tak ovšem opravdu nepřipadám. Již od prvních Ondrových Vánoc vždy zveme mé i Pavlovy rodiče – dnes už jen matky. Snažím se dětem tento zvyk vštípit, protože i já budu jednou chtít s nimi trávit Vánoce s jejich potomky a v jejích příbytcích. Vím, že Pavel svou prací žije a kdyby mohl, trávil by s námi jen ten jeden večer… Také vím, že výběr dárků nemá vždy šťastný, a i když mně jeho loňské
překvapení urazilo, nenechala jsem si jím svátky zkazit, protože od Ondry, tchyně i matky jsem dostala krásné dary: novou šálu, aromatické svíčky, voňavá mýdla a také kuchařku. Čisticí prostředky jsem nakonec využila. Nakonec mně však dopálil, když mi oznámil, že letos nebudu muset péct ani vařit, protože on vše objednal. Myslela jsem, že asi vyletím z kůže, ale nakonec jsem jen upustila talíř, který jsem právě utírala. Pavel nepatří mezi vnímavé muže, ale myslela jsem, že alespoň mé záliby v přípravě Vánoc si všiml… Asi očividně ne!
A zase jsou tu Vánoce. Vždy to poznám podle dvou věcí. Ta první je, že youtubeři začnou točit vlogmas (videa s vánoční tématikou) a ta druhá, že máme vždy nesmyslně vyzdobí celý dům, včetně mého pokoje, což je potom před kamarády pořádně trapné… Rodiče sice říkají, že už jdu do puberty, ale já si myslím, že oproti spolužákům mě ještě rodinné Vánoce tolik nenudí. Před Eliškou stále ještě předstírám, že existuje jakýsi Ježíšek, i když pochybuji, že tomu pořád věří vzhledem k tomu, s jakými dětmi se baví. Některé musí mít určitě ADHD, jinak si jejich neustálé běhání a řvaní neumím vysvětlit. Já nejsem sprostý, ale vulgární slova znám. Ta na první pohled roztomilá dítka v Eliščině věku však používají i slova, jaká jsem v životě neslyšel. Abych se před Eliškou o pochybnostech s Ježíškem nezmínil, velice urputně hlídá máma. Někdy mě s tím prudí,  ale já si vždy vzpomenu, jak i ona s tátou to předstírali přede mnou a nechci to sestře kazit. Táta je strašný workoholik a vybírat dárky vážně neumí. Netvrdím o sobě, že já vynikám v nakupování dárků – každý rok nakupuji většinou pro všechny ženské svíčky, pro Elišku čokoládu a pro tátu jsem loni dokonce sehnal kravatu k jeho obleku, který nosí každý den. Ale upřímně řečeno, loni si takový dárek vážně nezasloužil, protože všem dokázal, že mou mamku po téměř dvacetiletém vztahu vůbec nezná. To, že miluje pečení a vaření, obzvlášť na štědrovečerní tabuli, jsem věděl i já, a proto jsem jí vše řádně pochválil. Opomenul jsem mírně přesolený bramborový salát, málo sladké linecké těsto i tvrdé perníčky, ale myslím, že tím jsem jí udělal největší radost.
Všichni si myslí, že věřím na Ježíška… To ale nevědí, že pro žádné osmileté dítě už Ježíšek neexistuje. Pro mě je však velice výhodné to předstírat, protože si mohu na seznam „Dopis Ježíškovi“ napsat klidně Barbie za několik stovek korun, tablet nebo i obrovské Lego. Jsem totiž celý rok opravdu hodná, a tak přece musím dostat vše, co si přeji. Loni jsem tuto taktiku vyzkoušela poprvé, a to s uspokojivými výsledky. Zároveň nás loni táta všechny zachránil, když objednal krabici cukroví a salát s řízky. Nevím, zda jsem byla jediná, která rozpoznala přebytek soli v maminčině salátu nebo perníčky tvrdé jak dřevo, nicméně ostatní byli z tátova překvapení nemile překvapeni. Nechtěla jsem se cpát tím kupovaným před ostatními, ale když se nikdo nekoukal, nastrkala jsem si do pusy vanilkové rohlíčky a salát. A ještě mám jednu výhodu – nemusím si utrácet za dárky, protože ty přece nosí Ježíšek!


Žádné komentáře:

Okomentovat