6. prosince 2019

Prší krásně – napsala Jana Faitová

Prší a prší. Pan Kemr to ve filmu Na samotě u lesa říká jinak. Jsem ale slušná holka a tak říkám prší a myslím to… to jinak.
Deštník mám, malý pohotovostní, ten co se nosí jako rekvizita. Při prvním poryvu větru se obrátí proti srsti a je z něj houba muchomůrka. Jedna muchomůrka se zlomeným drátem teď spí na dně mé kabely a já moknu. Vždyť slibovali počasí jako v Karibiku, rozhodně ne tohle. Všechno mě studí, kolem jsou jezera vody a z kovově šedivé oblohy padají cáry deště.

No to nemyslíš vážně!, zanadávám. Právě jsem prošla myčkou. Závodník v kupéčku vzal, snad schválně, útokem kaluž u přechodu. Na chodníku za sebou nechal hejno zmáčených slepic. Jsem opravdu slušná holka, ale můj prostředníček vyletěl nějak automaticky v pozdravu pro mizeru za volantem a vůbec neříkal, že ho mám ráda.
Dívám se po mé postavě směrem dolů a vidím, že se právě ucházím o titul Miss mokré tričko. Navíc bílá halenka, nestydatě kopírující křivky, je zvláštně batikovaná. Způsobily to z hlavy stékající pramínky červeného, necelou hodinu starého přelivu. Co provedla řasenka s obličejem, nedokážu bez zrcátka posoudit. Pohledy kolemspěchajících mě však od minuty posílají na ples upírů a prý nemusím shánět kostým ani masku. Džíny mně začínají být těsnější, stejně to mám s plátěnkami. Ty pro změnu natáhly barvu rodné prsti. Brodím se totiž po kotníky v polňačkové vodě. Tuším, že Jóžin z bážin je teď proti mně veliký fešák. Mám běžet nebo jít pomalu? Četla jsem studii, která tvrdila, že v obou případech člověk zmokne stejně. Hurá, už vidím dveře našeho domu. Záchrana je nablízku. Běžím, studie nestudie, přitom šátrám v kabele. Ne to ne, to už je jasné spiknutí! Klíče ani v jedné kapse nejsou. Nesnáším tašky s více než jednou kapsou. Momentálně nesnáším sebe. Široko daleko není stříška, kam bych se schovala. Usedám tedy na schodech v ruce s mokrým mobilem odmítajícím poslušnost. Postavil si hlavu a nechce přivolat pomoc. Dobře, vzdávám to, počkáme tady společně na zázrak.
Déšť slábne, dokonce mu nastavuju tvář. Ve finále ta májová sprcha není zas taková katastrofa. Aspoň se dostatečně zavlaží zem a v řekách konečně poteče voda. Co víc si v květnu roku 2019 ještě přát.

Žádné komentáře:

Okomentovat