6. prosince 2019

Profesorova cesta - napsala Kateřina Hovadíková

Tomáš Garrigue Masary se skrz své kulaté brýle rozhlíží po okolí. Píše se rok 1906 a městečko Krucemburk mu představuje svou letní tvář. Zhluboka se nadechne a nasává atmosféru Českomoravské vrchoviny.  Jeho prázdninový pobyt pomalu začíná. 

Kroky ho vedou od evangelické školy, kde se zabydluje jeho rodina, ke Katolickému kostelu a faře, přes starý hřbitov až k pomníku Jana Nepomuckého.
Historii města cítí na každém rohu. Vzestupy, pády, ztráty, budování, obrana, soudržnost. Všechno na jednom místě.
Jeho pohled upoutají tři masivní dřevěné kříže tyčící se na kopci. Podle místní historie mají bdít nad obcí a jejím životem jako strážci všeho dobrého. Myšlenka, s níž přišel farář Josef Vrba již v roce 1778, jej zasáhla.
Posadí se pod jeden z křížů, rozhlédne se kolem a uvědomí si, jak je na takovou krásu a sílu, všechna věda, i politika, krátká.  Jeho úkol, pronést projev při 50. výročí úmrtí Borovského považuje za čest. Přesto teď chce na okamžik jen prožívat příběh tohoto místa s bohatou historií a malebnou krajinou.
Při pohledu do nížin spatří obrovskou vodní plochu. Že má voda sílu, to ví, ale že jí má, že povede jeho kroky bez známky námahy, to netušil.  Cesta lemovaná alejí stromů jen umocní jeho nadšení z krás kolem. 
Místní rybník nesoucí jméno Řeka má v sobě ukrytou sílu. Po původních bažinách a močálech není ani památky. Voda lehce, téměř neslyšně šplouchá o oblázky na pláži. Jakoby měl rybník s větrem domluvu, aby se navzájem nerušili. Je ticho.  Slunce pomalu slábne a červené zabarvení vytváří na hladině tajemné obrazce. Zdá se, že rybník chce dokázat profesorovi svou sílu, věčnost a přístupnost zároveň. Během krátké chvíle pochopil, že právě našel svoje oblíbené místo.
Cestou zpět ke škole obdivuje kraj prověřený zkouškami, netušíc, že ty nejtěžší teprve přijdou.

Žádné komentáře:

Okomentovat