25. prosince 2019

Metafory

Pohled do Grand Canyonu je jako scéna ze sci-fi filmu. Tak asi bude vypadat naše země za 100 let po globálním oteplení.
Eiffelova věž je jako ocelová volavka, která čeká na svůj úlovek.
Chorvatské pláže jsou jako nákupní centrum před Vánoci. Všichni se tlačí a litují, že sem vůbec jeli.
Římské koloseum působí jako vybydlený squat po zásahu policie.
Hora Říp je pro Čechy jako reforma vzdělávání. Všichni o ní mluví, ale nikomu se do ní nechce.
Setkání s chudobou v Indii je jako pohled ženy po 40-cítce do zrcadla. Kdy si uvědomí, že s tím nic moc neudělá.
Potápění v korálovém útese je jako modely Vivien Westwood na přehlídkovém molu. Tak fascinující, že nemůžeš odtrhnout zrak.
Španělské býčí zápasy jsou jako židovská obřízka malého chlapce. Plná adrenalinu, že nevíš, jestli se máš bát či žasnout.
Cesta k protinožcům je jako strávit půlden ve frontě na lístky do Dejvického divadla. Dlouhá, ale výsledek stojí za to.
Úplněk nad Berounkou je jako dokonalé italské jídlo. Oslovuje všechny smysly a ty zapomeneš na své malé trable.
(Alexandra Safi Narwa)

Eiffelova věž je jako zvědavá žirafa pozorující ruch kolem sebe.
Chorvatské pláže jsou jako pražský Václavák – není kam se hnout.
Římské koloseum působí jako opuštěný cirkus bez šapitó.
Pohled do Grand Canyonu je jako pohled do kráteru vyhaslé sopky – tajemný a nesmírně přitažlivý.
Hora Říp je pro Čechy jako zalesněný klobouk pohozený do pšenično-ječných polí.
Setkání s chudobou v Indii je jako krutý pohled na svět bez růžových brýlí.
Potápění v korálovém moři je jako zažívání stavu beztíže v obětí vodních proudů.
Španělské býčí zápasy jsou jako nedělní politická debata dvou znesvářených prezidentských kandidátů.
Cesta k protinožcům je jako objevování odvrácené strany naší Země.
Úplněk nad Berounkou je jako Pohádka máje napsána námi samotnými.
(Anna Vocelová)

Jeho chůze zní jako bušení na zeď hlučných sousedů.
Hašlerka vypadá jako bonbón z černého rybízu.
Podzimní vítr zní jako start proudového letadla.
Sebepoznání je jako luštění nekonečné křížovky.
Ranní slunce chutná jako lívance s borůvkami.
Noční bouřka je hořká jako nejlepší čokoláda.
Hudba zněla těžce jako by byla za třemi zdmi.
Její hlas voní sladce jako čerstvě vykvetlá růže.
(Jan Vaněček)



Jeho chůze zní jako hroznýš plazící se kamenitou krajinou.
Hašlerka vypadá jako asfaltový drahokam.
Podzimní vítr zní jako hádka léta s podzimem.
Podzimní vítr zní jako výměna stráží na pražském hradě.
Sebepoznání je jako šlehání těla kopřivami, prý je to zdravé.
Bolest zubů je úleva od myšlení na blbosti.
Ranní slunce chutná jako vaječný koňak vytékající z krémové špičky.
Noční bouřka je hořká jako 99% čokoláda z Ghany.
Hudba zněla těžce jako když kopu s krumpáčem odpadní rýhu.
Její hlas voní sladce jako skořice na jablečném rýžovém nákypu.
Přivonět si k benzinu je jako vybrat konto a cítit to... co tam zbylo.
Přivonět si k benzinu je jako dávka pro narkomana.
(Jana)









Žádné komentáře:

Okomentovat