13. listopadu 2019

Děti naší budoucnosti – napsala Jana Faitová

Na ostrově Rhodos jsou děti milovány a zbožňovány. Doslova takové rodinné poklady. Musí pěkně papat, a tak se za nimi běhá s talířkem. Ale hlavně nesmí plakat, a tak se jim dovolí všechno. Co si pak se středobodem vesmíru, na který babička šišlá a nikdy mu neřekne ne, rodina počne, to ukáže až čas. Viděla jsem tam mnohé. Hysterické, hodiny pro nic za nic křičící děti vedle v dobrém rozmaru se bavících rodičů. Taky grendmadr utírat nos a zavazovat boty nevrlému devítiletému klučinovi s nezbytným mobilem v ruce.
Viděla jsem dokonce starší předškoláky házet na pláži kamení po rodičích a dalších přihlížejících.
Ale všeho do času. I na Rhodu mají už někteří rozmazlených, protivných dětí plné zuby a provozují, věřte nevěřte, hotely pouze pro dospělé. Vím to, chtěla jsem se se spícím vnoučkem na sporťáku projít po areálu vedlejšího hotelu v rámci resortu a nebyla jsem vpuštěna. No, jak jsme si to s převzatou demokratickou výchovou nadrobili, tak to máme. Pak vychované i nevychované děti házíme do jednoho pytle.
A s tou řeckou opičí láskou, tak s tou jsem to nepobrala vůbec. Přes veškeré rozmazlování a upřednostňování tamějších dětí jsem ve městečku nenašla, mimo hotelových komplexů samozřejmě, ani jeden park či funkční dětské hřiště. Kam si rhodské děti chodí hrát a kde se mamky s kočárky schází, jsem nezjistila. Tak nevím… Těším se, až naše vnučka povyroste a při její návštěvě Čech jí ukážu všechny ty skluzavky, průlezky, houpačky, kolotoče a pískoviště u nás na vesnici.

Žádné komentáře:

Okomentovat