29. října 2019

Podzimní blues - napsala Hana Kavalová

Mou nejistotu jistí
šustění podzimního listí. 
Vůně zemité hlíny. A jako přídavek k tomu
sluneční paprsky v korunách stromů. 

S láskou se přimykám k pevnému kmeni. 
Zavírám oči, oddaná snění. 
Jdu odvážně naproti celému světu 
zachytit momenty života v letu.

Daleko k jihu stáčí se ptáci. 
Zlatavé peníze s lehkostí bytí dolů se snáší. 
V dlani mám ukryté poklady krásné. 
Držím je pevně – tři kaštany vzácné. 

Kousek od včelí rodiny
válím se zcela bez viny. 
Přitahuji k sobě nádhernou peřinu
vytvořenou barvami podzimu. 

Oddaná jako milenka je letošní tráva. 
Nádherný podzim všanc se mi dává. 

Občasné tiché cvaknutí
Jako lusknutí prstů – bez hnutí. 
Zachycená je myšlenka, šťastný stav bytí. 
Jediný k žití. 

Jízda na životním kolotoči. 
Fotka v rámečku pokoj prozáří.  
Dívám se do vlastních očí. 
Slza dojetí ztratí se ve stáří v polštáři.