24. září 2019

Slepec na hřbitově - napsala Eva Svobodová

Zase to smutné výročí. Kytice v mých rukách voní a jen doufám, že je tak svěží a barevná, jak si představuju. A hlavně tak, jak by se líbila Aničce.
Už šest let se to ale nedozvím, protože ji navštěvuju jen tady.
Krásný den. Pod víčky mám více světla než jindy. Hůlka vyťukává moji pouť po pěšince mezi hroby. Slyším zvony. Ptáci na okamžik přestali cvrlikat, ale jakmile zvonění ztichne, hned se zase dají do zpěvu.

Rukama ohmatám pomník, pohladím mramorovou urnu. „Tak jsem tady, Andulko, když už se nemůžeme sejít jinde.“

Žádné komentáře:

Okomentovat