8. září 2019

Referát Štefan Král - napsal Richard König

1) Nepoužívat zbytečně cizí slova a zbytečně nepřizdobovat text. Žádná slova nejsou příliš obyčejná. Nepišme implementovat, když myslíme zavést. Je to podobné, jako kdybyste napsali: „John zastavil a šel vyloučit exkrementy“ a ve skutečnosti jste mysleli „John zastavil a šel se vysrat.“ Buďte přímočaří.
2) Použij to, co tě napadne jako první, pokud to zní trefně a zajímavě (pravděpodobně totiž nenajdeš lepší slovo, které by to vystihlo tak dobře/tu podstatu myšlenky)
3) Je jednoduché se ztratit v houštinách rétoriky. Jedno pravidlo říká, že ve větě je potřeba podmět a přísudek, aby se něco dělo a aby to mělo smysl. A zároveň – nikdo vás nepřijde zatknout, když toto pravidlo naopak porušíte. Pokud si ale nejste jisti, co je správně, pamatujte si, že podmět + přísudek = věta a s tím neuděláte chybu.
4) Trpný rod – nepoužívejte. To mají v oblibě pasivní spisovatelé, ti, kteří si nevěří, stejně jako pasivní milenci.
Jak by znělo „Můj první polibek se Shaynou bude mnou vždycky pamatován jako začátek našeho vztahu.“ Hrozně. Lépe „Náš vztah se Shaynou začal polibkem. Nikdy na něj nezapomenu.“ Navíc jsme v druhém případě myšlenku rozdělili do dvou vět a usnadnili tak čtenáři pochopení. Čtenář je někdo, kdo se brodí bažinou vašeho textu a povinností každého, kdo chce psát, je tuto bažinu co nejrychleji vysušit a dostat nebožáka na suchou zem, nebo mu alespoň hodit lano.
5) Hezká metafora o brodění se bažinou, že? Pojďme si o metaforách říct víc. SK říká: než špatná metafora, to radši žádná. Když si přečtu takovou, která mi nedává smysl, přestávám s autorem ztrácet svůj čas. Už mi bylo 50 a chci ještě do smrti stihnout přečíst spoustu knížek. Takhle mě odradila jedna metafora v jednom připravovaném románu: „Flegmaticky seděl vedle mrtvoly a čekal na soudního lékaře stejně trpělivě jako by čekal na sendvič s krůtím masem.“ Kromě takovýchto zenových nesmyslů si dejte pozor také na obvyklá klišé – běžet jako s větrem o závod, byla krásná jako obrázek, bojoval jako lev. Nejoblíbenější SK metafory pochází z šestákových detektivek drsné školy, například „byla tam tma jak v náklaďáku černošskejch prdelí“ nebo „zapálil jsem si cigaretu, která chutnala jako instalatérův šnuptychl“.
My docela metafory používáme rádi a nakonec se někde stane, že je to hlavní poklad / perla, kterou si klient nese v hlavě jako jedinou věc z naší prezentace. Třeba jako rozdíl mezi lučinou a gervaisem je stejný jako rozdíl mezi anglickým a francouzským parkem. Vlastně asi můžeme být někdy odvážní a expresivní i když v mezích slušnosti. Proto by mi asi neprošlo u projektu na vzdělávání, jakkoli je to docela pravda, že je to jako se sexem – potřebujeme se posunout od nepravidelného sexu, který děláš z povinnosti k pravidelnému, že se těšíš, na každou volnou chvilku. A ve dvou je to lepší, než být na to sám, mít na to místnost, kde tě nikdo nevyruší. A i pětiminutovka může být dost dobrá.
6) O příslovcích SK říká, že cesta do pekel je dlážděná příslovci a nemáme jimi plevelit věty. Abych dala příklad: S rovnicemi mi pomohl táta, přiznal Tom skromně. To kafe chutná nějak divně, Maryšo, prohlásil otráveně.  Zkuste si každý napsat jednu takovou větu, kde je příslovce u uvozovacího slovesa nadbytečné. Toto se údajně dá využít jako hra na večírky vymýšlet podobná spojení.

Žádné komentáře:

Okomentovat