15. září 2019

Po čtvrté - napsala Hana Kavalová

 Psaní podle Lustiga pro pokročilé 14. září 2019
Opět ten bláznivý budík řinčí v 02.30. Jasně, že mi to nevadí. Komu by to taky vadilo? Celá rozlámaná vstávám a radostně tančím. Nevěříte? Děláte dobře. Ale zní to hezky, ne?
Do třetice všeho dobrého pro mě neplatí. Pokračuji neohroženě dál jako malý Bobeš a s heslem „opakování matka moudrosti“ jedu na další kurz tvůrčího psaní.
Po čtvrté.

Co mi dal kurs?
Vyvýšený pohled na dálnici.
Pochopení, že pořád se mám co učit.
Umění uvařit si kafe bez ztráty kytičky (v tomto případě dvacetikoruny).
Twister v KFC.
Jízdu metrem.
Vynikajícího černého kozla na zahrádce s výhledem na vinohradské okolí, ale především, a to hlavně...

Úžasné zjištění, že existuje patentovaná jednotka měření radosti a já mám tu čest znát vynálezce Libora.
Moudro, z úst majitele firmy na smirkové papíry, že vše v životě se dá vybrousit, včetně zákona o nepropustnosti hmoty.
Tichého Mirka, který velmi hlasitě vyzvedl sílu moravského sýru a objevil tajemství, jak kvalitně uspokojit ženu.
Smutné zjištění, že i přesto, že se cítím šťastně ve svém věku již nikdy nedostanu tak neuvěřitelné básně mladého pána Šimona. Pravda Pravdoucí. Dech beroucí. Moc dobře vím, co krása zmůže. Ještě teď s úctou naskakuje mi husí kůže.
Vymezení priorit univerzitní Míši při bloudění ve spleti nemocničních chodeb v zajetí paralelních světů.
Brutální ukončení pikniku Mařky a Božky. Skvělá Klárka jedním tahem ukončila to obžerství šmahem. Život je občas hořký.
Pohlazení na duši od něžné Jany. Některé samohlásky bez nadsázky hledají si cestu samy.
A to mě ještě čekají tři dny Gizelininého strachu s vůni kostelního kadidla.
Borec na konec…. Dámy a pánové – nádherné, milé, lidské, neopakovatelné a báječné opětovné setkání s báječnou Danuškou Emingerovou.
PS: kolik těch věcí mělo být, Danuško? Pět??? No, tak snad počítám dobře.

Žádné komentáře:

Okomentovat