16. září 2019

O půlení a neprostupnosti hmoty - napsal Libor Frank

Zákon o neprostupnosti hmoty: atomy se nemohou
přiblížit více, než odpovídá jejich atomovému poloměru.
Radek si zřejmě ještě dodnes dostatečně neuvědomuje, že se stal jedním z hlavních aktérů významného okamžiku, zásadně měnícího vědecký pohled na základy fyziky.

V rámci osvojování si strojařiny na pražské fakultě jsme jako studenti dostali spousty příležitostí k ověřování nejpodivnějších pouček, předpisů, vzorců i zákonů v praxi. Vybavení laboratoří umožňovalo provádění pokusů nejrůznějších charakterů.
Fyzika, statika, dynamika, kinematika a další a další nepříliš záživné výukové předměty byly předurčeny ke zkoumání praktickými testy. Popravdě řečeno, byl tento způsob i přes mnohdy neatraktivní přístup jednotlivých účinkujících zřejmě jedním z nejvíce efektivních pro zapamatování výsledků pokusů na celý život.
Takové ověření funkčnosti gyroskopického momentu se ze skript chápe opravdu obtížně. Praktické ukázka potom spočívá v posazení figuranta na otáčecí židli od klavíru uprostřed místnosti, do předpažených rukou si student vezme přední kolo od jízdního bicyklu, které oběma rukama uchopí za hřídelku, kolem níž se kolo otáčí. Mezi nataženýma rukama drží… A tak dále a tak dále.
Typický příklad, jak se to psaním téměř nedá vysvětlit. Avšak jeden pohled na roztočené kolo a studenta rotujícího na židli už vám nedá šanci na gyroskopický moment nikdy zapomenout. Mnohokrát jsem si to vybavil, když jsme tenhle efekt využívali při mých vojenských povinnostech k zaměřování tankového kanonu.

Záhy jsme jako studenti pochopili význam praktických cvičení a hledali jsme obdobné příklady kdekoliv ve škole i mimo ní.
V letech našich studií bylo na strojní fakultě dobrým zvykem slavit tzv. „půlení studia“. Jelikož ČVUT mělo v prvních ročnících vždy nadměrný odpad studentů, tradovalo se, že kdo se dostane přes půlku studijních povinností, má už vyhráno, pravděpodně školu dokončí a dosáhne zřejmě nějakého toho titulu. Oslavy „půlení“ byly většinou mocné.
Využili jsme k tomuto účelu (stejně tak jako k zapíjení mnoha jiných zkoušek ) náš tradiční podnik U tří zlatých hvězd na Malé Straně, kde se vše odehrávalo pod klenutými stropy ve sklepení. To mělo spoustu výhod, bývali jsme většinou veselá uzavřená společnost, z undergroundu jsme nerušili okolí.

Po celovečerní oslavě „půlení“ s muzicírováním, popíjením a zpíváním jsme se vyštrachali z podzemí a stihli ještě poslední metro. Jak známo, v tuto noční hodinu jsou všechny vagóny nacpané až k prasknutí, každý chce na poslední chvíli domů. Vmáčkli jsme se tak tak do posledního vagónu. Dusno, vedro, žádný prostor k hnutí, hluk. Sardinkový efekt.
Zřejmě ze všech těch faktorů a radostí prožité oslavy se Radkovi najednou neudělalo dobře. Začalo to v něm škrundat, věděli jsme, že je zle. Věděl to i on! Kombinace zkonzumované kořalky a noční metrové klaustrofobie udělaly své! Natlakoval se jako papiňák, bylo vidět, jak se mu nafukují tváře. Ve chvíli nejtěžší si zakryl rukou pusu aby zabránil nejhoršímu. To se nepodařilo a mezi jednotlivými prsty mu začaly z jeho rtů tryskat tenoulinké gejzíry kombinací všeho, co v průběhu večera snědl a vypil. Dopadaly daleko, velmi daleko…
No, a v tom se to stalo! Celý ten naprosto narvaný vagón se najednou přesunul na jednu jeho polovinu! K neuvěření! Zákon o neprostupnosti hmoty byl v několika vteřinách zcela zpochybněn! Situace vypadala tak, že na jedné polovině byl (SÁM!) opakovaně tryskající Radek, opovržlivě pozorován z druhé poloviny vagónu nočními cestujícími, stlačenými až na polovinu svého původního objemu.
Dusna neubylo, jen hluk byl nahrazen hrobovým tichem.
Na Muzeu jsme Radka rychle vytáhli z vagonu do stanice. Do nejbližšího odpaďáku si ještě odplivl tak dva litry. Pak už bylo jen lépe. Poslední metro bylo ale fuč. Nezbývalo, než vylézt na povrch a na Pražského povstání doskotačit pěšky.
Některé ranní přednášky jsme následující den vynechali…
Netrvalo to moc dlouho (naštěstí!) avšak viděli jsme to všichni na vlastní oči. Vědecké důkazy neexistují, v osmdesátých letech nebyly ani mobilní telefony, ani kamery na každém rohu. Nemá smysl to předkládat těm, kteří zákony fyziky definovali, bylo by těžké je přesvědčit. Neprostupnost hmoty však byla zcela jistě překonána. Jeden pohled určitě stačí pro zpochybnění mnoha pouček.
Některé jevy jsou neopakovatelné.
Kdo tam nebyl, neuvěří. Kdo tam byl, nikdy nezapomene…

Žádné komentáře:

Okomentovat