![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoqj92MZX59kQueki2lwR9y5ASBVJemgW4MnhCKFXo-GjuwUmtbDstRVpP3rcTp4n6eJg0bOgQGhCJ6jQ4hy5rmcFcTSn-mXHsNBU8c5medw_xwMZB6gb6_TAd0Ot_kilUBIRv1SkgnHuH/s320/21+Anna+Bergmannova+O+plesovych+strevickach.jpg)
"Ne, maminko, já si je sundám, než půjdu ven.“
"Nebuď drzá. Kam jdete?"
"Na večeři."
"Kam?"
"Do restaurace."
"Děkuju za informaci. Mimochodem, jsi hrozná."
"Nestěžuj si. To jsou tvoje geny. Taky tě mám ráda a přeju ti krásný večer. Pa!“ uzavřela jsem naši konverzaci a vyrazila z bytu v letních přiléhavých šatech ke kolenům a bez výstřihu.