15. srpna 2019

Trosečník - napsala Eva Svobodová

Horko, žízeň, samota.
Mořeplavec trávil už třetí den v malém záchranném člunu uprostřed oceánu. Nouzová radiostanice byla rozbitá. Světlice rozlomené. Z potápějící se plachetnice nestačil vzít nic.
Zkušený námořník tušil, kde se přibližně nachází. Věděl, že je daleko od pravidelných tras lodí. Jedině podobný dobrodruh, jako je on sám, by na něj mohl v této končině narazit.
Pitná voda docházela. Blankytná obloha nevěstila žádný déšť, který by ji pomohl doplnit. Vedro námořníka ničilo. S rozpraskanými rty a bolavou hlavou už jen bezvládně ležel na dně záchranného člunu.
K večeru si všiml, že nafukovací plavidlo ztrácí tvar. Prohmatal bočnice a musel si přiznat další hroznou pravdu: loď někde ucházela. Bylo jen otázkou času, kdy klesne pod hladinu.
A zdálo se, že není jediný, kdo to ví. Když pohlédl přes boky, uviděl několik ploutví kroužících kolem.





























Původní verze:
Horko, žízeň, samota.
Mořeplavec trávil už třetí den v malém záchranném člunu uprostřed oceánu. Bouře zničila jeho plachetnici. Na poslední chvíli, než se potopila, se mu podařilo spustit záchranný člun. Ale nouzová radiostanice byla rozbitá a světlice zvlhly.
Jako zkušený námořník tušil, kde se přibližně nachází. To však ještě umocnilo jeho beznaděj. Moc dobře si byl vědom, že pluje příliš daleko od pravidelných tras lodí. Jedině podobný dobrodruh, jako je on sám, by na něj mohl v této končině narazit.
Ve člunu byly zásoby jen na pár dnů. Pitná voda docházela. Blankytná obloha nevěstila žádný déšť, který by mu ji pomohl doplnit.
Slunce pražilo. S rozpraskanými rty a bolavou hlavou ležel na dně záchranného člunu. K večeru si všiml, že kruhové nafukovací plavidlo ztrácí tvar. Prohmatal bočnice a odhalil další hroznou pravdu: loď ucházela a bylo jen otázkou času, kdy se ponoří pod hladinu.
A zdálo se, že není jediný, kdo to ví.
Když pohlédl přes boky, uviděl několik ploutví kroužících kolem.











Trosečník - verze 2


Žádné komentáře:

Okomentovat