-Dobrý den, já se chci zeptat, můžu u vás reklamovat nový telefon? My jsme ho teda koupili v Praze, ale bydlíme tady v Mladý Boleslavi, tak je pro nás problém jet zase až do Prahy.
- Jó? Děkuju, no, já mám tady účtenku, koupil mi ho muž před měsícem k narozeninám, vidíte? Přesně měsíc.
- Co s ním je…? No, spíš není, vůbec od rána nefunguje a ani nejde zapnout
- Ne, ráno ještě fungoval, ale já ho pak restartovala a on už nenaběhl.
- Já tam měla na messengeru ráno zprávu od manžela, on je teď služebně pryč a poslal mi na probuzení odkaz na mou oblíbenou písničku od Roxetu. No a já si dala k snídani vařit vajíčka a jak jsem čekala, tak jsem si ji chtěla přehrát. Začalo to a pak se to kouslo a už nic, tak jsem ho chtěla vypnout a zapnout a už to nenaběhlo… a já jsem teď jako bez ruky.
- Ne, měsíc, vždyť máte tu účtenku…
- Ne, tu jste si vzala
- No né, opravdu já ji nemám, vzala jste si ji…
- No proč bych si ji strkala zrovna do kapsy? Dívejte, mám tam jen kapesník a drobný na vozík…
- Ale jo, dobrý, no já viděla, že jste si ji brala.
- To jako měsíc nebudu mít telefon??? No, to si děláte legraci?!
- Ne, tak takhle ne, to mi zavolejte vedoucího… Co já bych jako doma řekla? Že se mi manžel nedovolá? Zavolejte mi teda šéfa…
- Ježíš! Jardo! Co Ty tady? Ty tady děláš šéfa???
- To by mě tedy vůbec nenapadlo, že tady v O2 potkám první lásku??? Já myslela, žes emigroval?
- Ale Ty taky vypadáš moc dobře… teda chlape jeden!!!
- Jo, máš pravdu… je to kolik? Skoro 30 let?!!!
- A hele brzdi, jo? Nebo se budu červenat!!!
- Jo jo, jsem vdaná, letos to bude už 25 let a ty?
- Opravdu? Tak to gratuluju! Já ještě babička nejsem a snad ještě dlouho nebudu…
- Tak hele, dobrý, zavzpomínali jsme, ale pojď k tý reklamaci, já taky musím do práce…
Zadání:
Vymyslete si postavu. Musíte o ní vědět úplně vše. A pošlete ji něco reklamovat... Ve svém monologu na sebe musí postava prozradit:
Jaká je její oblíbená písnička?
Co ráno snídala?
Co má v kapse?
Kdy měla poslední sex?
Kolik je jí let?
Jakou má úchylku?
