"Takže to bylo fajn?" potichu a pomalu říká babička.Přikyvuju a hladím ji po ruce. Dívám se jí do očí - jsou světlejší, než bývaly. Ale pořád stejně příjemné a usměvavé. Jen září jiným světlem.
"Leží se Ti dobře, babi?"
"Nechceš něco přinést nebo podat?"
Babička lehce vrtí hlavou a jen, aby mi udělala radost, poprosí o sklenici vody.
Tady je můj chlapec, dívá se na mě. Konečně je zpátky doma z cest.
Ložnice je potemnělá, stmívá se a babička na posteli blaženě a s úsměvem usíná.
Druhý den se už neprobudila.
