29. července 2019

Příběhy na sedm slov - napsala Jana Faitová

Doba naše nezdraví, lidé se prostě nezdraví.
Šedesátky dočkat se hračka, někteří to vzdali.
Jedna informace postačí, člověk je hned jinačí.
Úděl jesenických smrků - odjet vlakem na pilu.
Lékař léčí, příroda uzdravuje, potřeba propojit oboje.
Vodu zázrak přírody, užívej s pokorou, ubývá.
Řecká koza nevěří v život po Velikonocích.
Spánek posiluje tělo, ducha, potřeba pořádná duchna.
Kde se hospodaří, tam se lidem daří.

Fotíš, fotím, fotíme, pak na faceboku sdílíme.
Chci lyžovat, bruslit, sáňkovat, sníh ale neposlali.
Červená sukýnko, kolem se toč. A proč?
Všechno zná Všeználek, všechno kazí Neználek - realita.
Bez telefonu, bez televize, přichází drahocenné vize.
Příroda probouzí se jarem, zelenou dostaneme darem.
Střídmě tělu, vrchovatě duši, člověku žít sluší.
Zkouším zapomenout na tě, nemohu najít gatě.
Maluju obrázky, napíšu knihu, mysl na jihu.
Zrcadlo, řekni mi, jsem venku z kocoviny?
Datel léčí strom, kůrovec chce jeho skon.
Jeden dortík, dva dorty, faldíky mě nermoutí.
Poletíme vzhůru, lásko, než dopadneme do všednosti.
Doma v lampě mě zabliká elektrická elektrika.
Netrhej ty krásné kytičky, milují je včeličky.
Míra má narozeniny, naše přání jediný – přežij.
Hodování z mnoha talířků zázraky, toť taverna.
V předcích Sodoma, Gomora, karma je nejistá.
Mluvil tak dlouho, až zůstal úplně sám.
Děti jsou učenlivé, jen mají pohodlné rodiče.
Přijel, pojed, ztloustnul, all inclusive příště vynechal.
Běží liška k Táboru, přebíhá silnici, bác.
Zázrak zrození v porodnici orosil jeho zřítelnici.
Plnit si sny je cesta do pekel.
Nesportuju, sport je pro mě sprosté slovo.
Noční běžci, kloboukoví jezdci – toť zvláštní tvorové.
Olejka tady všude, na pšenici něco zbude?
Nemám chleba ani sýra, Billa byla zavřená.
Nechť se rození a umírání vrátí domů.
Jedl maliny, nebo nejsou upíři pouhý výmysl?
Celou noc hleděl ke hvězdám, vyhlížel Anunnaky.
Jedeme si na vlně příčin a následků.
Těžko na duši poléčí voda u pramene.
Matky, kde je vaše empatie a moudrost?