24. července 2019

Boží schválnosti - napsal Yakeen

Civilizace obývající tuto planetu za posledních několik tisíc let vytvořila mnoho různých klobouků. Všichni známe sombréra amerických pistolníků, buřinky strejdů z minulého století či můžeme na ulicích potkávat kluky v minimalistických tralaláčcích, dle poslední globální módy.
To moje žena má klobouk kožený, který si dovezla od protinožců ze Zélandu, a který byl vymyšlen proti tamním strašným dešťům. No, a i tenhle klobouk dokázala polská slota, pomocí zuřivého deště a strašného větru narvat na její nebohou hlavu tak, že z mé pozice zadáka vypadala jako zbytek odkvetlé pampelišky, ze které vítr orval všechno chmýří. Proudy vody, jen málo omezované zdeformovanou krempou zalévaly loď a v ní psíka Káju, který se klepal tak, že to vytvářelo iluzi, že naše loď má motor. Nemá.

Takto jsem se tři dny probíjeli řekou Biebrzou proti větru, který neměl daleko k vichřici (teď se jedná samozřejmě o mírnou dramatickou nadsázku).
Polsko je země placatá a plná polí na kterých se to hemží Poláky. To, že jsem se s despektem vyjadřoval o Berounce jako o nudné líné řece bylo proto, že jsem neznal Biebrzu. Když nás na začátek plavby dopravil chlapík z kempu, kde jsme nechali auto, vypadala jako řeka poměrně divoká, ale tuto iluzi vyvolával ostrý vítr, který vanul proti nulovému proudu.
Naštěstí jsme se doptali kterým směrem plout. Chlápek odjel, začalo chcát a my jsme se dali do boje o každý z 77 kilometrů. Řeka se klikatí národním parkem ve stovkách kliček v rákosí, a největším dobrodružstvím a jedinou změnou v jeho monotónnosti, byl okamžik kdy jsme mohli pozorovat, jak šikovní Poláci přes řeku přepravují na prámu traktor.
Vítr však dokázal tak důmyslně měnit směr, že dul vždy proti nám, a já začínal věřit tomu, že někde je něco, co s námi má nějaké úmysly. Něco co se nás, teda minimálně mě, snaží převychovávat, ponaučovat, trestat. Dobře tedy. Uznávám. Berounka je řeka svižná, a už se jí nebudu pošklebovat, a chceš-li to po mně, ó Pane, pokusím se přemluvit naše přátele co mají hostel v Lokti nad Ohří, aby ho přejmenovali z Lazy river hostel, na Busy river hostel. Bude tě to stačit?
Přátelé, jsme v katolickém Polsku, a jak jste si mohli všimnout má to na nás vliv. Zpytujeme svědomí a pokukujeme kolem, co na nás ten jejich trestající Bůh zase chystá. Když jsme letos odjížděli na Expedici, balili jsme se na poslední chvíli. Podle toho to vypadalo. Zapomněl jsem například tiskopis pojišťovny pro případ nehody. No a co myslíte? Ten jejich Pán Bů, ten co ví o každém vlasu na jejich hlavách, narafičil jednoho svého Poláka tak nešikovně za naši Mícu, že jsem mu nacouval do nárazníku. Úplně vidím tu jeho zamračenou vousatou tvář a zlomyslný úsměv: "Tak, kde máš ten tiskopis holenku, aha?"
Neměl jsem. Přijeli policajti, já zaplatil 300 zlotých a navíc mi nedali protokol, že prý by to bylo porušení ochrany osobních údajů. No půjdu ho loudit dnes na stanici.
Ale to nejsou všechna naše dobrodružství. Cestu jsme začali tak, že jsme odvezli Barču do muzea. Barča je krejčovská panna po mojí mámě. Máma byla celý život krejčová a Barče věnovala většinu své bdělé pozornosti. Protože se moji rodiče rozvedli když mi byl rok a vyrůstal jsem mimo prakticky jakékoliv rodinné sešlosti, a navíc jsem celé dětství mohl pozorovat jak máma Barču převléká, není divu, že jsem ji až do tří let považoval za starší sestru.
Takže mámo, tvoje Barča zdobí muzeum krejčovství u Trenčína. Muzeum provozuje tchán mého kamaráda. Myslím, že musíš mít radost. Počítám, že jsi už převlíkla všechny andílky do novýho, a možná, že teď přeměřuješ toho fousatýho dědka, co na nás poslal ten vítr, déšť a toho Poláka s Astrou.
Hele, mami, ztrať za nás, prosím tě slovíčko, je-li to vůle jeho. Děkuju.
Dnes nebo zítra pojedeme do Běloruska. Ještě pořád nevíme jak tuto Expedici nazývat. Váháme mezi: Expedice severo-východ, nebo Archandělsko-Murmanská puť.
Naši drazí, hned jak si zkonrolujete jestli máte tiskopis pro pojišťovnu, můžete nám pomoct s výběrem názvu pro naši letošní výpravu. Napište.
Míříme do Běloruska za zubry, pak přejedeme přes Rusko na Ural, po Uralu pojedeme na sever přes tajgu do Archandělska, pak lesem do Murmanska. Prozkoumáme poloostrov Kola, pak se při Finské hranici vrátíme nějak domů. Nevíme jestli přes EU nebo Ukrajinu.
Nemá-li Existence, nebo ten Polskej fousatej dědek, jiné plány.

Satya a Yakeen


http://yakovo.blog.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat