 |
| Ilustrace: Katka Buriánková, Fakulta designu a umění v Plzni |
„Jak to, že jsem si toho dřív nevšimla? To mě úplně znemožňuje.“
Hned běžela k veverčímu doktorovi a svůj problém mu řekla.
„Ale milá veveruško, to je normální. Abys mohla louskat oříšky, musíš mít zoubky vystouplé dopředu.“
„Protože chci být nejkrásnější, nemůžou mi z tlamičky koukat zoubky. To bych byla jako ostatní veverky a to já nechci.“
Pan doktor kroutil hlavou, ale veverka se nedala: „Chci a chci.“
Nasadil jí tedy rovnátka.
A skutečně, veverka měla zanedlouho zoubky jako pravítko a z tlamičky už jí žádné nekoukaly. Byla šťastná. „Teď se mi nikdo nevyrovná. Jsem dokonale krásná.“
Jenže když si tlapičkami přitáhla větvičku, utrhla oříšek a dala si ho do tlamičky, ne a ne ho rozlousknout. Pořád to zkoušela, až jí oříšek spadl na zem. Sáhla si pro druhý a zase to samé. Když jí upadl třetí a čtvrtý, už se jen smutně dívala se po ostatních veverkách, jak jim to louskání jde.
Brzy zhubla. A její srst už nebyla ani krásná, ani huňatá, ani lesklá. Začala chřadnout a zimu nepřežila.
Poučení: Krása není v životě to nejdůležitější.
 |
| Ilustrace: Katka Buriánková, Fakulta designu a umění v Plzni |
Původní verze:
„Jsem nejkrásnější veverka v našem lese,“ chlubila se všem zvířátkům.
Prohlížela se v odlesku hladiny rybníka nebo louže, kde byl její obraz, jako v zrcadle. A jak se tak prohlížela, viděla, že jí vyčnívají přední zoubky z tlamičky.
„Jak to, že jsem si toho nevšimla? To mně úplně znemožňuje“.
Hned běžela k veverčímu doktorovi a svůj problém mu řekla. „Ale milá veveruško, to je normální. Aby si mohla louskat oříšky, musíš mít zoubky vystouplé dopředu.“ „Ne“ rozčiluje se veverka. „Protože chci být nejkrásnější, nemůžou mi z tlamičky koukat zoubky. To bych byla jako ostatní veverky a to já nechci.“
Pan doktor kroutil hlavou, ale veverka se nedala. „Chci a chci“ Nasadil jí tedy rovnátka a řekl jí ať přijde za půl roku, že bude mít zoubky rovné.
Skutečně, veverka měla zoubky jako pravítko a z tlamičky už jí žádné nekoukali. Byla šťastná. „Teď se mi nikdo nevyrovná jsem dokonale krásná“
Skákala s ostatními veverkami po stromech až dostala hlad. Přeskočila na ořech., tlapičkami si přitáhla větvičku, utrhla oříšek a dala si ho do tlamičky. Ne a ne ho rozlousknout. Její dokonale rovné zoubky to neuměly. Pořád to zkoušela a najednou jí oříšek vypadl na zem. Sáhla si pro druhý a zase jí nešel rozlousknout. Když jí upadl třetí a čtvrtý, dívala se po ostatních veverkách, jak jim to louskání jde.
Tlapkami si oříšek daly do tlamičky a těmi vystouplými zuby oříšek zmáčkly a rup, byl na dvě půlky. Veverky rychle louskaly oříšky a nějaké jim vypadly na zem. Toho využila nejkrásnější veverka a spadlé oříšky honem jedla. Čekala dole pod stromem až veverkám vylousknutý oříšek spadne.
Spadlo jich málo a tak měla strašný hlad. Veverka zhubla, její srst už nebyla ani krásná ani huňatá ani lesklá. Začala chřadnout a zimu nepřežila.
Poučení: KRÁSA NENÍ V ŽIVOTĚ TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ
