5. května 2019

Nátlak - napsal Jiří Jelen

Dobrý den, pane ministře.
Dobrý den, pane řediteli, pojďte dál. Už jsem vás delší dobu neviděl, jak se máte?
Dobře, děkuji za optání.
A co v úřadě ? Nějaké problémy? Chcete kafe?
Nechci kafe, děkuji. A v úřadě stále stejné problémy. Sám víte jak to chodí…
Jo, jo. Vím. Co ten program s výstavbou výtahů ? Jak pokračujete?
Běží to, jak naplánováno. Vybrali jsme ty, kteří to potřebují nejvíce.
Hmm, hmm, dobře. Ale doneslo se mi, že si někteří stěžují, že jim nebylo vyhověno…
S těmi penězi, které máme v rozpočtu, to pro všechny nezvládneme, ať děláme, co děláme.
Já myslím, že bychom některým ještě vyhovět měli.
Uděláte rozpočtovou změnu? Kdybychom měli víc peněz, tak by to určitě šlo. Pokud jmenujete novou výběrovou komisi, tak můžeme vyhovět dalším.
Ne, ne, ne. Víc peněz nemáme. Ale jsou tu někteří, kteří mi dříve pomohli a já bych pro ně chtěl něco udělat.
Ale my už máme vybráno, dopisy s výsledky výběrového řízeni již odešly.
Tak to zrušte, nebo se třeba omluvte, že došlo k nějaké chybě…
Ale to já přece nemohu udělat, chcete někomu vzít již přislíbenou dotaci?
Nějak to udělejte.
Nemohu. Komise zasedla a vybrala. Co já s tím můžu dělat?
Pane řediteli - já jsem vás jmenoval do funkce a předpokládal jsem, že mi vyjdete vstříc, když budu potřebovat.
Já vám samozřejmě vyjdu vstříc v čemkoli, ale musí to byt v souladu s předpisy a zákony.
No, rozmyslete si to.
Nezlobte se, ale já si toto rozmýšlet nemohu, už je to v procesu.
Poslední slovo?
Omlouvám se , ale ano.
Škoda. Přeji Vám tedy úspěch ve Vašem novém zaměstnání.

Žádné komentáře:

Okomentovat