22. dubna 2019

Zasazeno - napsala Kateřina Illnerová

Jednoho dne se zajíc rozhodl, že si zasadí mrkev, aby měl na zimu dostatek jídla. Nasbíral u cesty krásná kulatá semena, před svou norou pečlivě vyoral políčko a do něj ve vyměřených rozestupech začal sázet semínka. Zrovna v tu chvíli šla kolem myška, a jak tak zajíce pozoruje, povídá: „Počkej zajíci, takhle by to nešlo, vždyť ty…“
Ale zajíc jí skočí do řeči: „Ššš, myši hloupá, neruš mě u práce, však nevidíš, že tu sázím mrkev?“
Myš na to už nic neřekla a odcupitala. Za pár dní šla kolem znova, zrovna když zajíc zaléval čerstvě nakypřenou půdu.

„Zajíci,“ začala zase „tohle ti nevyroste, podívej…“
Ale ani teď zajíc rady neposlouchal.
„Jak jako nevyroste? Vždyť to tak krásně zalévám, už jen počkat pár dní a budou vidět výhonky.“
A tak zajíc čekal, dny, týdny plynuly a výhonky nikde. Zoufale seděl nad svým záhonkem, když opět uviděl malou myšku.
 „Já to nechápu, vždyť jsem všechno dělal správně a mrkev nikde,“ povídá smutně.
„No jo, zajíci, že se divíš, vždyť jsi celou dobu zaléval oblázky.“
 
Ponaučení: Kdo si nenechá poradit, ten nic nesklidí.