11. dubna 2019

Víla - napsala Lucie Svibová

Sakra - další upomínka za plyn. Nevím, co s tím. Už zase jsem nevyšla s penězma do vejplaty. Vezmu si další půjčku a tím zaplatím splátku té první půjčky. A plyn a nájem za poslední kvartál. A koupím si ten báječný klobouk, ve kterém vypadám jako víla.
Najednou tančím na louce, skoro se vznáším nad mýtinou, v povzdálí zurčí potok, vítr si pohrává s mými vlasy, slunce probleskuje mezi ševelícími stromy.
Na sobě mám jen nový klobouček, slunce hladí mé nahé tělo. Je teplo, z tance začínám být trochu udýchaná, mezi ňadry se mi tvoří maličké krůpěje potu. Najednou ho zase vidím! Jeho mužné vypracované tělo se mihlo mezi stromy. Zastavil se, vpíjí se do mne pohledem a jeho oči hoří touhou a chtíčem.
Točí se mi hlava štěstím. Konečně...
„Hele, prober se! Co si to tu čmáráš? To si chceš zase půjčovat další prachy? To nemá logiku. Přestaň snít a zamysli se trochu!"
Už zase. Už zase je tady a bude mi kecat do života. Blbka bez fantazie. S výplatou vyjde vždycky, přemýšlí jen logicky. Jak to, že jí všechno tak vychází? Kráva analytická.
 

Žádné komentáře:

Okomentovat