8. března 2019

Lilith aneb první kopačky v ráji - napsala Ivana Loudová

„Rozhodl jsem se stvořit ženu. Procitni mé dítě,“ řekl Bůh.
„Sním či bdím?“ promluvila a rozhlédla se.
„Vítej ženo. Jsi v Ráji. Prosím, následuj mě.“
„Kdo jsi? Jak tě mám oslovovat?“
„Ženo, jsem tvůj Stvořitel. Jdeme za mužem. Potřebuje tě. Budeš mu manželkou, milenkou i matkou vašich dětí,“ hleděl na ni důležitě.
V tichosti ho následovala.
„Adame, to je Lilith. Lilith, to je Adam. Žijte spolu. V harmonii a souznění.“

„Ano, Stvořiteli.“
Oba se na sebe dívali. Usmáli se. Adam chytil Lilith za ruku.
„Ženo, pojď domů.“
Šli mlčky a usmívali se.
„Lilith, toto je můj dům. Já zde přikazuji a ty tu sloužíš k mé spokojenosti. Obstarej jídlo, uvař, ukliď.“
„Cože?“ podivila se Lilith. Byla zaskočena. To není manželství. Ani souznění ne!
„Ty odmítáš poslušnost?“ zvýšil hlas a pokřivil obočí.
„Odmítám být služkou!“ bránila se. Cítila se poníženě.
„Odmítáš se mi podrobit?“ hádal se Adam.
„Oba jsme ze země stvořeni. Oba sobě rovni. Neuznáváš-li to, odcházím,“ postavila se mu.
„Lilith, to nemůžeš. Kdo se o mě postará!?“ znejistěl muž.
„Nemůžu? Tak se dívej!“ Otočila se a zmizela. Opustila ho navždy.
„Stvořiteli!“ halekal muž. „Stvořiteli! Ona mě opustila. Chci novou a poslušnou!“ dupal vztekle.
„Adame! Adame!“ zaburácel Stvořitel a povzdechl si. „Ještě jednu ti dám. Vytvořím ji z tvého žebra. Chraň ji. Hýčkej ji.“ Výhružně zdvihl ukazováček:
„Jinou nedostaneš!“ A zmizel.

Žádné komentáře:

Okomentovat