21. února 2019

Poslední paprsek - napsala Caroline Kotníková

„Pořád ho chytáš, proč?“
„Nevím, vidím ho všude okolo a moji lidskou zvědavost lákalo zvednout svoje dlaně a scvaknout. Třeba si ho tam kus uchytím, sám nevím. Zkrátka pokaždé, co mám pocit, že už mi nemohou být jeho paprsky blíž, zvednu ruce a šup. Ruce na sobě, končím sám se svojí dlaní v dlani.“
„Ty jsi ale pitomec. Nadechni se pořádně zhluboka a koukej okolo. Myslíš si, že ho někdy chytneš?“
„Vím, že mi asi nikdy v dlani neskončí, ale občas se musím přesvědčit, jestli se neotočil celej vesmír naruby. Občas je tak blízko, až by se zdálo, že ho chytit jde. Je jako neposedný motýlek, co ti proklouzává mezi prsty. Občas cítíš jeho třepot křídel, otírající se o tvojí kůži. To je ten důvod, proč se mi život ještě prohání žilami. Ale pokaždé unikne.“
„Tak šup, naposledy si scvakni ty svoje ruce a končíme. Tohle byl tvůj poslední paprsek, mám spoustu práce, letíme pryč.“
„Cvak, sakra zase mi o kus uteklo. Třeba ho chytím jindy.“


 

Žádné komentáře:

Okomentovat