9. prosince 2018

Úvahy štěněte - napsala Asja Žilová


Emilek radostně zavrtěl ocáskem, zvedl svou ušatou hlavu a klouzaje se po parketách, střemhlav letěl ke dveřím. Panička ho pustila ven.
Hned jak překročil práh domu, bleskově vykonal svou malou potřebu jako psí holčička, protože byl malý a nožky měl krátké. Jeho ještě netrápilo, že neumí jako dospělí psi zvedat nožku. Opravdu, taková malichernost. A teď, když bylo vykonáno, jeho citlivý čumáček pochytal spoustu vůní a zápachů známých i neznámých bytostí a předmětů.
Jak voní jeho panička a jídlo, travička, kytičky, už znal. Jak smrdí kuna a sousedova kočka, také. Co je to tam za plotem? O psích rasách něco věděl, ale co je člověk? Velká záhada! Podíval se na paničku a chtěl se jí zeptat, ale ona mu nerozuměla. Musí to rozluštit sám.
Jeho mysl znenadání přerušilo šustění opadaného listí. Zase ta veverka krade ořechy! Zažene ji do lesa a basta. Zaštěkal a vrhl se do žlutých a hnědých listů. Veverka ale lehce vyskočila na strom a Emilkovi nezbylo nic jiného, než pohrát si s šustícím listím, zvedat je nahoru a potom lovit, však listí z toho má také zábavu.
Emilek na chvíli nechal listí a pro pořádek zaštěkal na všechno, co se pohybovalo. Nakonec se uklidnil a vrátil se ke svým úvahám: člověk se liší od nás tím, že má dvě nohy, dvě ruce a dívá se na nás z vysoka, protože je veliký. Muži většinou bývají vyšší než ženy, ale bývají i výjimky. Nedávno jsem potkal takového, co byl menší než jeho žena. No to jsou ale maličkosti. Hlavně, že jsem pochopil, že i člověk má své určení, jako my psi. Například: já jsem určen k stopování zvěře, protože mám nejlepší čich a nejsem zlý, jak jiní "čichači", no tam ti - dobrmani nebo bíglové. Ti jsou zase strašně svéhlaví a hloupí, někdy se zaběhnou neznámo kam. Rotvajlerovi se raději vyhnu, těch bude zlých hodně. Jsou mezi námi i dobráci od narození, například bernardýn nebo novofoundlanďák. Mně se líbí německý ovčák, to je můj soused a kamarád. Jsou mezi námi i marnotratní krasavci - takový pudl či pekinéz, ti existují jen pro zábavu.
Tak jsem přišel na to, že i člověk má své rasy, ale je to trochu složitější. Lidé bývají bílí, snědí, černí, což ale neznamená, že každý je určen pro něco jiného podle barvy. Já bych řekl, že kolik lidí, tolik povah a tolik určení.
Jsou mezi nimi dobří i zlí, chytří i hloupí, laskaví i neochotní, pyšní a pokorní, užiteční a líní. Ach, je jich opravdu hodně a těžko je pes pochopí. Hlavně, že se mám dobře. Pardon, pardon, musím běžet k naší brance, přišla pošťačka a přinesla piškoty. Ona je určitě milá a dobrá. Myslím, že už o člověku skoro všechno znám.

Žádné komentáře:

Okomentovat