23. prosince 2018

Ukřivděný svícen - napsala Šarlota Šetinová

Smažený kapřík se líně povaloval u bramborového salátu a pokojně odpočíval po olejové lázni. Vanilkové rohlíčky si dělaly na stříbrném podnose cukrové andělíčky a flétny se předháněly, která lépe vyzpívá nejvrchnější tóny vánočních koled. Nakonec se shodly, že jsou všechny skvělé muzikantky. Svátky štěstí, klidu a míru.

Jen vysoký svícen na hvězdičkovém ubruse tyčil se hrdě do výšin, aby se ukázal v co nejlepším světle. Nemohl se nabažit záře, kterou sálal okolo sebe jeho plamínek.
Pozoroval ostatní účastníky vánoční tabule i lidi kolem, jak si spokojeně pobrukují, že jdou spolu do Betléma a těší se z hostiny, do které se za chvíli s chutí pustí. Jen jeho si nikdo nevšímal. Tedy, alespoň se tak cítil. A to ho rozhněvalo, až prsknul vařicí vosk na usmívající se ubrus.

,,Tak, a už toho mám dost!" vykřikl, až jeho oranžové světýlko vypustilo obláček dýmu. ,,Tak je přeci nad moji auru nejjasnější, kdo vládne tomuto pokoji, kdo má být ohniskem pozornosti. Kdyby nebylo mne, paní Tma by vás halila do svého temného kabátu, nevděčníci! Nikdo by si vás nevšiml, protože byste se ani neviděli. Já vám všem tady prokazuji takovou službu! Svítím, až mi z očí létají jiskřičky. Svými pěknými křivkami přidávám prostoru na kráse a tančím tady se stíny, se kterými si hrají tamhleti malí caparti na honěnou. Tak asi svítím málo. Ale já umím víc, umím! Já přitopím pár polínky, to se budete divit! Já jsem ten, kdo je hoden obdivu, na mě se máte všichni usmívat a o mně zpívat ódy na světlo!"

Kapřík jen cukl svou podkovičkou, jakože slyší, ale vůbec ho to nezajímalo. V bramborovém salátu svištěli dolů na lyžích hrášek a mrkvička z majonézových kopců a flétny si dál držely svůj tón.

,,Tak jak chcete. Já vám ukážu! Já jsem tu velitel a budu král. Budu císař! A budete mě milovat, to vám říkám! Po dobrém, nebo po zlém." Natáhl všechen vzduch do plic, až mu tváře zčervenaly, prohnul se doprava, doleva... Nabral sílu a fíííí. Jeho plamínek se změnil v čertovský tanec, který se třepotal do všech stran nahoru i dolů, až by olízl i strop pokoje.

,,Tatínku, prosím tě. Honem, ten svícen má veliký plamen. Ať nám tu něco nechytne!"

,,Cha cha, tak už mě vidíte, no to je dost!"

,,Tatínku, slyšíš? Ať se ještě něco nestane."

,,Slyším, už jdu maminko, neboj se!"

A tak tatínek přišel a mocným fouknutím pana Svícna zhasl.

Ponaučení: Kdo chce moc, chvíli svítí a pak nic. 
 
 

Žádné komentáře:

Okomentovat