24. prosince 2018

Andělské zvonění - napsala Eliška Schovanková

Foto. Autorka
Venku vládlo počasí, že by ani psa nevyhnal.
Připravovala jsem štědrovečerní večeři. Jak jinak než kubu, rybí polévku, bramborový salát a kapra. Děti už vylétly z rodného hnízda a tohle byly naše první Vánoce ve dvou. David zdobil stromeček a já si dala záležet na posledních přípravách večeře a prostření svátečního stolu.
Jak jsem to znala z domova, když jsem byla malá holka, přidala jsem i jeden talíř navíc. Ještě musím najít andělské zvonění, to nesmí chybět. Je to už historický kousek, ale byla to první vánoční věc, kterou jsme si s Davidem koupili.
Někdo zvoní.

„Já smažím kapra. Davide, můžeš jít prosím otevřít?“
Kdo to asi může být? Jsem zvědavá, ale zdá se mi, že slyším cizí hlas, tak jsem v pohodě. Dál se věnuji přípravě večeře. Slyším, jak David zve toho člověka dál.
To už tak v pohodě nejsem, vždyť za chvíli bude šest hodin. Doba dost pokročilá na návštěvy na Štědrý den.
Do kuchyně vstoupil cizí muž. Omlouvá se, je mu trapně, ale shání někoho, kdo by jeho auto vytáhl z příkopu. V duchu si myslím, nemáš nikam jezdit! Copak zrovna dneska a k tomu všemu v tomhle počasí se jezdí na výlety? David mezitím volá známému. V pokoji je napětí, že by se dalo krájet.
„Nemůže, protože je v práci a končí až v deset večer!“
Co teď?
Na stole ten třetí talíř přímo září. Jsem celá ztuhlá, vůbec jsem si nepřála, aby někdo přišel.
Můj vnitřní hlas se mi směje: to máš za to, přivolala sis to, copak ti na stole nestačily dva talíře? No, co teď uděláš? Ale rychle, už je tady dost trapný ticho.
„Nechcete s námi povečeřet? Stejně teď asi neseženeme nikoho, kdo by vaše auto vytáhl.“
Jakub se nám představil a vysvětlil, že vezl dárky dětem pod stromeček, protože je rozvedený. Vyprávěl nám, že tyhle Vánoce měl být poprvé sám.
Společně jsme usedli ke sváteční večeři. Nakonec celá napjatá atmosféra kamsi odplula. Možná k tomu přispělo i cinkání andělského zvonění a tóny vánočních koled. Rychle jsem přidala pod stromeček malý dárek pro Jakuba. Měla jsem koupený hrneček s nápisem S úsměvem jde všechno líp. Opravdu příhodné, pomyslela jsem si.
Byl dojatý. Mluvili jsme o všem možném a večer velmi rychle utekl.
Kolem desáté jsme uslyšeli, jak se po příjezdové cestě blíží traktor. Jakubovi přijela záchrana. Kamarád je teda frajer. Mysleli jsme, že přijede až ráno. A tak jsme se museli rychle rozloučit.
Vlastně jsme společně prožili hezký Štědrý večer, i když jinak, než jsme si naplánovali.
 
Ráno po snídani nás čekalo překvapení... u dveří stál Jakub. Úsměv na tváři a v ruce malý balíček ve vánočním papíře. Vypadal jako bonboniéra.
„Jen jsem vám přišel poděkovat za včerejší večeři a přinesl malý dárek.“
Tuhle krabičku jsem našel doma po babičce. Myslím, že ani nikdy nebyla otevřená. Všiml jsem si, že máte úplně stejný cinkací stromek, co už má něco za sebou. Tak bych vám chtěl darovat tenhle po babičce, kdyby třeba ten váš jednou dosloužil.“
Tak tohle byl začátek našeho přátelství, kdy se z nezvaného hosta vyklubal fajn kamarád.

Žádné komentáře:

Okomentovat