14. listopadu 2018

Vona - napsala Zdenka Součková

Dlouho přemýšlím nad zadáním, kdo je nejpodivnější člen naší rodiny. Vzhledem k mé práci na psychiatrii mám tu toleranční laťku hodně posunutou. Všichni u nás doma jsme trošku divní, ale zároveň pořád ještě normální. Ale už toto zjištění je divný, protože když mluvíme o jiných lidech, tak ty nikdy normální neshledáme.
Moje rodina je bezva. Dcery se mi povedly, jsou totiž krásný, chytrý a šikovný po mně, takže tady chyba není.
Když tak dlouze přemýšlím, největší problém mám vždycky sama se sebou. To je, jako kdyby někde uvnitř bylo nějaký druhý já a to neustále odporuje. Já si třeba řeknu: ,,Nebudu už v práci držkatá na šéfovou," a to druhý já (budeme mu říkat třena "vona") hned namítá: ,,Můžu snad říct svůj názor... Navíc, když mám zas pravdu..." Nebo si říkám: ,,Nežer pořád ty makový koláčky, podívej se, jak vypadáš!" A vona na to: ,,"V máku je hodně vápníku, to mám jako prevenci osteoporózy." Anebo já večer: ,,NEPI už to víno, ráno si budeš zase stěžovat, že máš hadr na mozku a nemůžeš přemýšlet." A vona hned: ,,To je na červený kurvinky..." No, ta je zas vtipná!
Já se nebudu rozčilovat, jdu si nalít decánko... a vona se směje!!! Prej to říkala!!! A já to s ní myslím tak dobře, tolik roků už spolu žijeme a vona si furt nedá říct....Jo, už to mám, a přesně tak to tam napíšu! Nejpodivnější člen naší rodiny je VONA.

Žádné komentáře:

Okomentovat