19. listopadu 2018

Temné zrcadlo - napsala Nataša Richterová

Katka si svlékla pyžamo a přistoupila k velkému zrcadlu v koupelně. Nevnímala kruhy pod očima, nevnímala průsvitnou kůži na krku, vystouplá žebra a trčící klíční kosti. Zamračila se na svůj odraz, zkreslený pavučinou iluzí o dokonalosti. Jak jen nesnáší tohle tělo! Je tak nechutné, tlusté! Štípala se do boků a stehen. Položila dlaně na své vpadlé břicho a zmáčkla. Bude muset přistoupit k lepším metodám. Hodně studené vody, k obědu pár kostek ledu…
Ale teď honem, než přijde máma. Vzala si z koupelnové skříňky kousek vaty. Vložila ho do úst a zapila sklenicí vody. Vata jí podráždila v krku. Začala se dávit. Slzy jí štípaly v očích. Věděla, že musí zhluboka dýchat nosem a pomalu polykat dál. Vzala druhý kousek, pak třetí… Otočila se znovu k zrcadlu. Vycenila na sebe zuby, bolavé zuby. Už skoro nic neukousnou, ale to je jen malá daň za krásu! Chvíli zkoumala svůj obličej, uhladila si obočí a prsty prohrábla vlasy.
„Katko, snídaně!“ ozval se mámin hlas z kuchyně. Polekala se. Trhnutím odtáhla ruce, a když dlaně rozevřela, padaly z nich na dlažbu chomáče vlasů.

Žádné komentáře:

Okomentovat