1. listopadu 2018

O zázračném koření - napsal Martin Tomášek

V jednom malém městečku, ve kterém znal každý každého, stálo malé pekařství. Matějovo pekařství. Lidé si k němu chodili pro voňavé a křupavé pečivo připravované s láskou. Když totiž koušete do Matějova rohlíku, tak máte pocit, že máte v ústech obláček.
Jednoho dne navštívila Matějovo provoněné pekařství neznámá dívka s očima barvy ořechu. Byla krásná jako květ, boky měla jako proutek, chůzi laně a šaty červené jako okvětí vlčích máků. Když krásná neznámá vstoupila do pekařství, Matějovi se zastavil svět.
Zkrátil se mu dech, potil se mnohem víc než normálně. Čím víc se k němu blížila, zrychloval se mu tep. Jen slepý by si nevšiml, že to byla láska na první pohled.
"Co si přejete?" chtěl se zeptat Matěj, ale hlas se mu zadrhl. Kráska si beze slova prohlédla celou pekárnu a pak bez rozloučení odešla.
To se opakovalo i druhý den. Jen s tím rozdílem, že přišla k pultu a naznačila prstem Matějovi, aby se k ní naklonil. Matěj udělal, co mu řekla. Ona však s kýváním prstíku nepřestala. Naklonil se k ní tedy ještě víc, až ucítil její horký dech na své klíční kosti.
"Jmenuji se Cozetta," řekla krásná neznámá, která už teď nebyla neznámou. Pak mrkla svým oříškovým okem, nasadila ten nejsladší úsměv a opět zmizela.
Tu noc nemohl Matěj spát. Myslel na ni a na to, jak by ji oslovil a získal. Převaloval se a přemýšlel a najednou mu to došlo. Před pár lety, když mu matka odkázala pekárnu, dala mu pytlíček zázračného koření se slovy: "Toto koření dej jen ženě, kterou budeš opravdu milovat, nikomu jinému."
Jakmile si Matěj tohle uvědomil, usmál se a spokojeně usnul.
Druhý den si Matěj přivstal. Upekl pizzu, použil koření a netrpělivě čekal. Přišla ve stejnou dobu jako předchozí dva dny. Celá včerejší scéna se opakovala.... jen v opačném gardu. Matěj jí do ucha pošeptal: "Dnes jsem upekl něco nového. Než to dám do prodeje, chtěl bych, abys ochutnala."
"Ráda," odpověděla Cozetta a usmála se.
"Vydrž chvilku," otočil se k peci a vytáhl tu nejvoňavější pizzu, jakou kdy svět cítil. "Táák, už se to nese."
"Ta voní," řekla Cozetta a pustila se do jídla.
Od toho dne je Matějovo a Cozettino pečivo ještě voňavější a křupavější, protože v něm nechybí ta nejdůležitější přísada: láska těch dvou.

Poučení: Láska opravdu prochází žaludkem.

Žádné komentáře:

Okomentovat