10. listopadu 2018

Jsem list kaštanu na návsi - napsal Jan Smrčka

Jsem list kaštanu na návsi.
Lidé si myslí, že to není výhra, mít kaštan na návsi. Omyl!
Na každé návsi je lípa (nechápu proč) nebo dub. Ale kaštan? To je ukázka vytříbeného vkusu. Kaštan udělá z vaší zapadlé díry vesnici a z návsi centrum. To si nemůže dovolit každý. To chce odvahu a trochu práce. Ale odměna?
Kaštan má dva trumfy. Nás listy a svoje plody. Obojího si kaštan velmi váží. Nechá si záležet na svých listech i na svých plodech.
Plody zabalí do pláště s trny, aby je ochránil před poškozením pádem a před tím, aby je někdo sežral. Jsou tak dobré a výživné, že myslivci jimi přikrmují zvěř v lese, a jsou tak hezké, že z nich děti dělají figurky a hrají si s nimi.
Já jsem list. Mám také speciální stavbu. Jsem pevný i potom, kdy mne strom nepotřebuje a upustí na zem. Jsem jedovatý a tím se chráním. Listy ostatních stromů skončí v kompostě a jsou napospas červům. Nás si lidé váží víc. Projdeme žehem stejně jako lidé. To je pohřeb a s poctami. My si trochu té úcty zasloužíme. Kouř stoupá k nebi a celé okolí ví, že pohřbívají listy kaštanu. Naše duše vzlétne k nebi a my sledujeme vše z nadhledu. Nemohl bych být někde v kompostu. Jak přízemní...
Obdivuji, jak vytříbený vkus mají lidé, kteří stavěli náves a nechali tam místo pro nás. Pod nás postavili lavičku a na ní sedávali. Scházeli se tu, diskutovali a pak šli na pivo, volit, do armády, na svatbu, na pohřeb, na trh do města.
Většinou je slunce hodně nahoře, je nejtepleji v celém dni. Ptáci se schovávají, šetří síly a jsou zvědaví, co se stane. Visí to ve vzduchu. Stále to nikdo nechce říct. Čekají, až starý kaštan řekne: ,,Můžete!" Už jsou tu všichni. Taky se stane, že začnou bez dovolení. To potom kaštan svými listy připomene, že chybí Choděra. Oni si to uvědomí a začnou, až Choděra přijde. Mají spoustu připomínek. Choděra něco řekne, my listy zašumíme, že se může začít a začne se znovu. Slunce to stvrdí svými paprsky. Ta chvíle má svou váhu pro celou ves, domy, stromy, krávy, děti, selky i statkáře, lidí z vejminku, prostě pro každého. Proto tu je kaštan a potřebuje své listy. Během života pomáháme stromu dýchat, chladíme jej a hovoříme za něj s okolím. To znamená, že za něj i posloucháme. Slyšeli jste nás? Povídali jste si s námi? Je to hezké, že nám rozumíte. Snažíme srozumitelně artikulovat. Vidím vás sedět na lavičce, s očima zavřenýma, napjatou myslí a otevřeným vědomím. Jste připraveni k rozhovoru a můžeme si popovídat. Těším se na tyhle chvíle. Je to milé souznění přírody.
Máme si toho tolik říci, ale my na to máme jen půl roku.

Žádné komentáře:

Okomentovat