14. listopadu 2018

Boření MeToo - napsala Nataša Richterová

„Ne, ne, ne, Bože ne, ne-pře-stá-vej!“
Vanda stopla video. Už se ani nečervenala. Tuhle, pravda trochu úchylnou, zálibu své kamarádky sice nechápala, ale nesoudila. Eliška tvrdila, že většině chlapů nevadí, když si pořizuje videa společných intimních hrátek. Je fakt, že někteří muži přímo hráli na kameru, což často působilo dost komicky.
„Nejlepší záběry vznikají, když o tom neví,“ zasmála se znalecky Eliška.

„Točíš je i přes jejich zákaz? Můžeš mít problémy,“ děsila se Vanda.
„Já už mám problémy, nepamatuješ? Hrozí mi vyhazov z fakulty i z bytu a tohle,“ zapíchla prst do obrazovky, „je moje šance jak vše vyřešit!“
„Eliško, co s tím vlastně chceš dělat?“
„Uvidíš! Profesůrek se bude divit!“
„Já myslela, že ho máš ráda…“
„Jistě, že mám, on je můj osud…“
„Pane profesore! No tak Pavle, počkej!“ Eliška doběhla profesora Seidela těsně před dveřmi do posluchárny. Zastoupila mu cestu. Podíval se na ni a pocítil odpor. Kam zmizelo vzrušení, co ho k ní táhlo? Děvka! Všechno zkazila, když mu poslala to sestříhané video. „Pavle, já to tak nemyslela.“ Zamračil se. Měl se držet svých pevných zásad a věnovat se problémům fiskální a měnové politiky. Jenže téhle potvoře nešlo odolat a popravdě, bylo to moc fajn, dokud to ona nepodělala. Z čistě ekonomického hlediska ho připravila o několik hodin, které mohl trávit vědeckou prací nad tabulkami a grafy. Tudíž by se to dalo vlastně i vyčíslit a při průměrné ceně… Vzpamatoval se. „Nemám na vás čas, slečno Vojtová, mám přednášku o makroekonomii. Pusťte mě dovnitř.“
„Pavle, no ták! Já tu na tebe počkám, jo? Promluvíme si…“
„Zbytečně nečekejte. S vámi já už hovořit nebudu, ozve se vám můj právník.“ Odstrčil ji a vstoupil do posluchárny. Vztekle se kousla do rtu. „Právník, jo? Uvidíme…“ Vytáhla mobil. „Libunko? Ahoj, zlato! Ještě točíš pro bulvár?“
„Jo, to bude bomba. Načasování je perfektní! A on je fešák!“ Libunka Li, reportérka a investigativní novinářka, si přehrávala video na mobilu a spokojeně pokyvovala hlavou. Položila mobil, usrkla latté a pohodlně se opřela do designového křesla. „Světem cloumá kampaň MeToo a náš šéfredaktor si myslí, že jsme v Praze sto let za opicema, když se nezmůžeme na pitomej případ, kterej by stál za zveřejnění. Ale profesor Seidl, ekonomická legenda a hvězda, která má svůj vlastní pořad na čétéčku… Tomu říkám sólokapr! Tenhle správňák a bojovník za ´normální´ svět a ´zdravý rozum mi vydělá majlant,“ uzavřela spokojeně Libunka Li. Potom se naklonila přes stůl k Elišce a ztišila hlas: „Ale poslouchej, kočko, ještě jsi mi neprozradila, co z toho budeš mít ty?“ Eliška se usmála, natáhla levou ruku před sebe a prsty pravé ruky naznačila výmluvné gesto navlékání prstenu.
Pavel se v právnické kanceláři svého bratrance příliš dobře necítil. Poté, co společně nad lahví bordeaux probrali jeho situaci s účelově sestříhanou nahrávkou, v době sílící MeToo kampaně a s tou bulvární hyenou za zády, nespal tři noci. Cítil se zneužitý a opuštěný. Ze dne na den se mu sesypal celý život. Chovali se k němu, jakoby byl prašivý. Za tři dny vypil veškeré zásoby ve svém domácím baru, a když pak vystřízlivěl, zavolal bratranci, že souhlasí s mimosoudním vyrovnáním. Na fakultě mu dali dovolenou, aby si to vyřešil. „Hlavně proboha v tichosti! Nepotřebujeme tenhle mediální humbuk!“ řval na něj děkan.
Teď tu sedí a čeká, až se dostaví Eliška. Sepsala své požadavky a poslala je předem. Věcná, chladná, odporná! Nicméně, pomyslel si Pavel, dva roky manželství s ní jsou asi lepší nežli dva roky ve vězení. Ale co je hlavní, neztratí své milované místo na fakultě! Nutno přiznat, že spočítané to má, ta mrcha, perfektně. A vlastně, ty její požadavky nejsou tak přehnané. Finanční rozvaha našeho soužití v manželství včetně budoucího porozvodového vyrovnání je velmi dobře naplánovaná a ani to nebude tak bolet. Z ekonomického hlediska je tedy zřejmě vše v pořádku…

Žádné komentáře:

Okomentovat