20. září 2018

Babi, vyprávěj - napsala Ivana Hotová

Ležíme v posteli, já a moje vnučka Klárka. „Babi budeš mi vyprávět jak to bylo když jsem se narodila ."
"Vždyť to znáš už nazpaměť."
"To nevadí , já to chci zase slyšet.“
Byla srpnová sobota sluníčko svítilo , azurová obloha bez jediného mráčku. Slavili jsme narozeniny tvojí maminky. Z tohoto příběhu zná už každý detail a když něco náhodou zapomenu ihned mi doplňuje. "Babi a co ten dort jaký měla maminka. Byl čokoládový že ano a byl dvoupatrový aby zbylo na všechny hosty? Kdo všechno přišel na oslavu?" ptala se Klárka jako by to slyšela poprvé.
Byl tam tvůj tatínek, Simonka, babičky Jiřinka a Maruška pak strejda Milan no zkrátka celá rodina. Pokaždé při tomto vyprávění se mi vybaví i pocit jaký jsem tehdy měla.
Vše bylo dokonale zorganizované zkrátka rodinná idylka , ale já jsem se cítila hrozně naštvaná na celý svět . Pořád jsem se z touto skutečností nedokázala smířit . Andrea se svým přítelem Honzou s kterým rok chodila přišla někdy před velikonoci s úžasnou zprávou. Mami já jsem těhotná , jak těhotná to snad nemyslíte vážně vždyt´ máš před maturitou a pak jsi chtěla jít na vysokou . Zkrátka chtěla jsem aby holka měla vysokou školu a nemusela se tak dřít jako já . Maminko my se ale máme rádi , zvládneme to řekl Honza.
Babi a jak to bylo v neděli s tím výletem přerušila mé úvahy vnučka . V neděli ráno když všichni ještě spali jsem vyrazila se strejdou Milanem na kolo , jeli jsme dlouho trasu domů jsem se vrátila až večer . Simonka už od vrátek na mě křičí , mami pospěš si Andrejce není dobře . Co je ti ptám se .Bolí mi břicho a jako by se mi chtělo na velkou , ale pořád nic .Jak dlouho proboha , asi od oběda . Rychle se osprchuji a hlavou mi běží co budu dělat . Zavolat sanitku . Odvézt jí sama. Přece jí nenechám jet s cizím člověkem . Odvezu jí sama. Jedeme všichni Simonka sedí vedle mne a Honza s Andrejkou vzadu. Celou dobu myslím co budu dělat jestli začne rodit v autě. Ale stihli jste to do porodnice vid´ babi?
Normálně jezdím pomalu jízda mi trvá tak půl hodiny , ale tenkrát jsem na to šlápla a byly jsme tam za 15 minut . Ne všechny vzpomínky můžu Klárce vyprávět takže jak se opravdu odehráli takže jak nemile nás tam přijali jsem radši vynechala, Kdo chcete jít s matkou k porodu vyhrkla na nás zdravotní sestra . Tuto otázku jsme teda nikdo nečekali . Podívali jsme se všechny na Honzu, ten udělal krok zpět , sklopil zrak a špitl já nepůjdu. Já jdu , řekla jsem rozhodně i když mi ani ve snu nenapadlo , že bych se takového vzácného okamžiku mohla účastnit. Nervozita personálu se přenesla i na porodní sál . Mohli mít klidnou nedělní noční směnu a my jim to takhle překazíme . Dýchejte , matko dýchejte pořádně vy neslyšíte a ted´ tlačte vy nás neposloucháte řekla jsem pořádně zatlačit , to snad není možný rozčilovala se sestra. Od první chvíle kdy jsem se dozvěděla , že je Andrejka těhotná jsem se s tím nedokázala smířit a přijmout tuto skutečnost . A ted´ najednou v této vypjaté chvíli , jako by se ve mne něco zlomilo. Praskl ledový krunýř který svíral mé srdce. Měla jsem o obě hrozný strach. Dokážeš to , jsi statečná snažila jsem se jí podpořit . Držela jsem jí za ruku a co chvíli otírala spocené čelo. Babi a kdo nakonec řekl , je to holčička , no přece pan doktor a bude se jmenovat Klárka , řekla maminka dopověděla vnučka za mne.
Každý srpen od té doby slavíme společné narozeniny obou děvčat . Letos jí bylo 11 let . Celý náš svět se točí okolo ní , nebo si nás dokázala obtočit kolem sebe ona?